Na hliněných destičkách vypálených v ohni zaznamenal příslušník severokosmonoského kmene Ruru-Bubu zprávu o vidinách kmenového šamana Beru-Neberu-Beru. (Ten, který vyléčí i medvěda, tak zní přibližný překlad jména tohoto význačného šamana.) Jednou příslušníci kmene požádali svého jasnovidného šamana, aby se výjimečně podíval do vzdálené budoucnosti severokosmonoských kmenů. Šamanovy informace o budoucnosti potomků ve velmi vzdálené době vyvolaly v celém kmenu děs. Do té doby šamanovy předpovědi byly neuvěřitelně přesné. Týkaly se ale budoucnosti blízké, takže byly vždy ověřitelné.
Šaman použil na rozdíl od jiných seancí nápoj z daleko většího množství jen jemu známých ingrediencí a muži kmene ho museli pak přivázat ke stromu a strom ve výšce šamanovy hlavy obalit kožešinami, aby si při zuřivých záchvatech nerozbil hlavu. Přivázaný šaman po tři dny řval, až stydla krev v žilách a potom upadl na několik dní do spánku. Po probuzení byl nezvykle zamlklý a očividně zoufalý.
Až se jakž takž vzpamatoval, svolal k táborovému ohni muže kmene a mávaje vyřezávanou čelistí divokého kance zvolal : "Muži kmene Ruru-Bubu, nepotěším vás. Naši potomci se museli buď všichni zbláznit, nebo v našich lovištích bude žít jiný, nám neznámý kmen."
A potom se na nepřipravené bojovníky valily šokující informace. Ani jeden z praprapotomků prý neměl oštěp a kamennou sekeru, jejich oděv nebyl z kůže vlků, či medvědů. Ani jeden z nich by podle zkušeného šamana nepřežil lov na medvěda. Vůbec se nepotírali krví divokých kanců, ale zato si skoro každý den seškrabovali vousy z obličeje něčím, co šaman nikdy předtím neviděl. A v rozporu s tradicemi kmene Ruru-Bubu se potírali každý den čistou vodou a přesto, jak upozornil udivený šaman, nikdo kvůli tomu neonemocněl.
Děti těchto praprapotomků musí téměř každý den chodit do obrovské chýše, kde musí tiše sedět a poslouchat, co jim říkají nějací jejich divní náčelníci a náčelnice. Nikdo z nich se dětem ani slovem nezmínil o tom, jak si ulovit alespoň veverku.
Ohromující byl pro šamana i pohled na tamní ženy. Některé byly tak vyzáblé, že bylo zřejmé, že po léta si nezakously do pořádného kusu medvědiny. Nejvíc ale šamana šokovalo, že tyto vychrtlé ženy byly se svým vzhledem spokojené, největším problémem pro ně bylo několik chloupků na nohou. Ty byly očividně hlavním bodem jejich každodenní pozornosti. Tato informace ženy kmene Ruru-Bubu nejvíc rozesmála, protože si všechny zakládaly na svých chlupatých nohách, o kterých kmenoví básníci složili nejednu báseň.
Kmenová rada starších nakonec usoudila, že šaman se sice díky svým schopnostem dostal do daleké budoucnosti, ale že asi nenavštívil budoucnost kmene Ruru-Bubu, ale nějakého jiného kmene, který se postupem času zbláznil.
