(Čtenáři možná přivítají, když si Raut vypůjčí do tohoto článku nepřekonatelné slovní obraty z bývalého Kosmonoského horizontu a připomene tak nezapomenutelné podvečerní chvilky pod lampou s tímto měsíčníkem a šálkem dobré kávy. Nejen já jsem se zatajeným dechem hltal informace o tom, co řekl starosta při předávání poháru, či diplomu. Za sebe mohu prohlásit, že by mě ani taková špičková, pokroková recitátorka stojící hrdě na straně bojovníků za mír, jakou byla Ludmila Pelikánová blahé paměti, neodlákala od četby, i kdyby se znovu objevila v pořadu podobném tomu, který vysílala kdysi za Jakeše Československá televize pod názvem "Křeslo pro hosta". I Jiří Krampol se kdysi zmínil o tomto nezapomenutelném pořadu. Pro ty, kteří tento nesmrtelný pořad neviděli, na You Tube zadejte : Ludmila Pelikánová - Křeslo pro hosta.)
A nyní již k věci :
Zašli jsme se zeptat pana Václava do boleslavské nemocnice, kde leží na jednotce intenzivní péče po svém heroickém výkonu v kosmonoském bazénu. A protože nejsme zvyklí si brát servítky, zeptali jsme se přímo a bez obalu : "Jak se vám plavalo?" Přestože pan Václav ještě stále nebyl fit a dvakrát během rozhovoru omdlel, nechtěl naše čtenáře zklamat a podělil se s námi o své dojmy : "Dobře. Alespoň do poloviny bazénu. Pak už to jenom záleželo na silné vůli. Přestože jsem nevolal o pomoc, snažilo se mě několik nežádoucích záchranců vytáhnout z vody. Přiznám se, že jsem musel kolem sebe kopat a také kousat a škrábat. Pamatuji si ještě, jak jsem přelezl okraj bazénu a pak jsem se probral až v nemocnici." "Pane Václave, nalijme si čistého vína : nebojím se to říct naplno. Vy jste se s nasazením svého života rozhodl reprezentovat Kosmonosy. Přesto se najdou škarohlídi na dvou kosmonoských blozích a jednom webu, kteří se v tom budou i se svými čtenáři nimrat, znevažovat vaše úsilí o propagaci Kosmonos ve světě. Co byste mohl říct na adresu těchto občanů?"
"Naše Kosmonosy budou i nadále vzkvétat bez ohledu na zbabělé anonymy z těchto blogů. Moudré vedení naší obce se nedá žádnými útoky svést z cesty rozkvětu našich Kosmonos."
K těmto větám - tak vonícím prostou, nepředstíranou člověčinou a zasahujícím všechno to dobré v našich srdcích - není již co dodat.
