Přesto si o tom prostý lid tehdy vyprávěl. V dávných dobách, asi ještě za Novotného, prý žilo v Boleslavi pozoruhodné éro, pardon, letadlo, abych tak řekl slušně. Toto letadlo bylo profesorkou na jedné boleslavské střední škole. Jak mi pak řekl jeden nepedagogický zaměstnanec školy, jednou se tato pedagožka nadrátovala a byla před chudým lidem nečekaně otevřená. Mimo jiné sdělila zvědavcům : "Všimněte si, s kým si tykám. S každým, s kým si tykám, jsem se vyspala."
Pochopitelně zástupci chudého lidu využili situace a položili doplňkové otázky, například zda se také vyspala se zástupcem ředitele, skalním komunistou. "Tomu bych nedala, i kdyby to byl po atomové válce jediný chlap na světě. S tím si tykám, protože jsem ve straně a my komunisté si tykáme."
Jejím manželem byl prý lékař a také prý zajímavá persona. Lidem jeho typu říkal Milan, známý boleslavský bítník, že jsou to "hygienici". To znamenalo podle něj, že jsou to lidé nižší kategorie, kteří mají vždy čistou, nažehlenou košili, myjí si ruce, chodí k holiči a mají ještě další nechutné zlozvyky. Do kategorie "superhygienik" patřili prý všichni východoněmečtí zpěváci vystupující v proslulém východoněmeckém televizním pořadu "Ein Kessel Buntes". V čemž jsem s ním souhlasil, protože východoněmečtí zpěváci byli vždy čistí, nažehlení, jako ze škatulky. Jako kdyby si odskočili z kanceláře do televizního studia, kde si odzpívali svoje a zase hupky hupky do kanclu. Nikdy neprovokovali zevnějškem, proto východní Němci měli tak rádi české zpěváky, kteří se jevili Východoněmcům více jako umělci, než "hygienici".
A pokud jde o výše zmíněného doktora, ten úzkostlivě dbal na hygienu, dokonce prý ani cigaretu nebral do rukou, ale kouřil ji upevněnou v tzv. peánu. Nicméně, přesto prý několikrát dostal žloutenku. Jak jsem koupil, tak prodávám.
