Jaro kopá do dveří, abych tak řekl poeticky. Na úpatí kopce s Třešňovkou bezohledně voní nějaké kvetoucí peckovice. Jarní vítr, ten profláknutý sedmilhář, se zase lísá a přináší první vzorky jarní kolekce vůní. To nejsou slzy sentimentálního Bizona, Hynku, Viléme, Jarmilo, Františku! To jen první jarní alergie ucpala nos a donutila oči slzet.
