V r. 1922 Vilém Chrást Podbabský zřejmě zamýšlel věnovat Kosmonosům a jejich katastru velkou báseň, která by na věky proslavila Kosmonosy a kterou by ještě po sto létech proklínali žáci kosmonoské základní školy, protože by se ji museli učit nazpaměť. Báseň bohužel nebyla dokončena, dochoval se jenom začátek. Podle data vznikl úvod básně na začátku žní, takže potřeba dostat úrodu co nejdříve pod střechu odsunula práci na básni až na druhé, či jiné místo.
A nyní začátek Nedokončené :
Ó, když vidím ty kosmonoské hory,
v duchu slyším zpívat kančí sbory.
Ach, když se procházím po kosmonoských lukách,
má duše ocitá se v sladkých mukách.
A to je vše z Nedokončené. Více již V. Ch. Podbabský nikdy nenapsal. Nicméně kančí sbory Podbabský škrtl a nahradil vhodnějšími ptačími sbory.
Sdružení přátel poezie V. Ch. Podbabského chtělo dokončit báseň vlastními silami, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a torzo básně nedostalo pokračování. (Bohudík! Pozn. red.)
Byly odmítnuty všechny varianty. Ze zamítnutých variant cituji namátkově útržek z práce L. M. Posuďte sami :
Ó, když vidím tu urostlou sousedovic Manku,
ejchuchu, k oltáři bych ji vezl třeba v tanku.
