Dnes jsem vařil. Protože jsme demokratická rodina, umožnil jsem ženě vyjádřit se svobodně k mojí nové kulinářské kreaci. Žena každé sousto pozorně a dlouho převalovala v ústech. Občas přitom obracela oči k nebi. Nikdy předtím jsem si nevšiml, že je tak zbožná. Když dojedla a dlouho poté ještě mlčela - zřejmě ještě vstřebávala nevšední zážitek - nevydržel jsem již a vyzval jsem ji : "I když vím, že asi trochu pociťuješ závist z takového nečekaného navštívení krásy, neber si servítky a řekni, zda jsi někdy jedla něco lepšího. Nešetři mě, nic nepřikrašluj a řekni po pravdě, jak dlouho jsem již měl vystupovat v televizi se svým pořadem "Vaříme s Bizonem".
"Něco takového neuvěřitelného jsem doposud v životě nejedla," řekla moje životní družka. "Děkuji ti za otevřenou kritiku," řekl jsem dojatě. "A doufám, že již nikdy v životě jíst nebudu," dopověděla.
