(Sport magazin č. 26, 26. června 2015. Xavi skončil v Barceloně a odešel hrát do Kataru.)
1. Pokud se rozhlédnete kolem sebe až ve chvíli, kdy zpracujete míč, jak můžete vědět, co se děje na hřišti? Rozhlédněte se vždy ještě před přijetím přihrávky, tím okamžitě vyhodnotíte, kolik obřího prostoru se vám nabízí.
2. Když se ke mně blíží míč, už myslím na to, jestli mám čas se s ním otočit, nebo jestli mám na zádech obránce. To je základ. Pod tlakem se snažím hrát na jeden, dva doteky, nebo si pokryji balon tak, že se soupeř k němu nedostane.
3. Nejdůležitější u přihrávky je, aby doputovala ke spoluhráči bezpečně a nepůsobila mu žádné potíže. V první řadě hledám volného hráče, nechci stěžovat život obsazenému. Myslím na to, jestli kope líp levou nebo pravou a posílám mu míč tak, aby nemusel měnit pohyb.
4. Musíte číst hru a vžít se do spoluhráče, kterému přihráváte.
5. Pro úspěch přihrávky je klíčová rychlost míče. Když nahrávám na střelu, nahrávám prudce, aby střelec mohl využít energii letícího míče. U centrů totéž. U přihrávek krátkých, do pěti metrů, je to jiné. Záleží, kdo stojí okolo, zda spoluhráč má čas na příjem, musím předvídat, zda spoluhráč bude volit narážečku.
6. Mám rád asistence. Neznám lepší pocit na světě než po bezvadné nahrávce. Po asistenci u gólu si vždy pomyslím : Ty vole, fantazie! Přihrát do otevřeného prostoru na křídle, odkud pak následuje centr a gól, je také fajn. Ale maximem je přihrávka středem za obranu, která umožní útočníkovi souboj s brankářem z očí do očí. Tomu se nic nevyrovná.
Tolik tedy Xavi Hernández. A k tomu dodám své názory. Xavi Hernández se zmínil jenom o části svého špičkového umění. Budete-li fotbalistou a budete-li se řídit názory (radami) Xaviho, sice se zlepšíte, ale bude mezi vámi, vaší hrou a uměním Xaviho obrovská propast. Rozdíl mezi vámi a Xavim tkví v technické výbavě Xaviho. Tento rozdíl existuje nejen mezi vámi a Xavim, ale i mezi většinou hráčů a Xavim. Xavi, Iniesta a Messi dovedli spolu s tehdejším trenérem Guardiolou k mimořádné kvalitě přihrávkový systém. Tento systém byl výhodný nejen útočně, ale i obranně. Pokud Barcelona ztratila míč, byla prý stanovena velmi krátká doba, během které se musel míč získat zpět. Mám dojem, že to byl Ibrahimovič, který to kdysi sdělil. Aby něco takového bylo možné, museli všichni hráči disponovat technikou potřebné mimořádně vysoké úrovně. A také to pochopitelně záviselo na taktice, na rozmístění a pohybu hráčů. Pochopit přihrávkový systém Barcelony není snadné ani pro hráče, kteří prošli fotbalovou přípravou Barcelony od dětství až do fotbalové dospělosti, např. útočník Pedro, který v důležitých okamžicích hry se snažil hrát velmi rychle, tak jak se to v Evropě dělá a zbytečně ztrácel míč, nebo narušil výhody pohybu ostatních, narušil spolupráci s ostatními a snížil tím třeba možnost mužstva skórovat.
Dnes už je v Evropě více špičkových mužstev, které do určité míry převzali přihrávkový systém Barcelony, ale bývalé úrovně trojice Xavi, Iniesta a Messi zatím žádné hvězdy nedosáhly. Této trojici nedělalo potíže pomocí bleskových přesných přihrávek se dostávat do gólových situací, přestože soupeř měl kvalitní obranu a hrál bezchybně a pozorně. Guardiola spolu s touto "Svatou trojicí" našli způsob, jak takové obrany překonávat. Bleskové přesné přihrávky respektující, jak již to napsal Xavi, spoluhráče a jejich potřeby, používala a používá Barcelona doposud nejen při útoku, ale i při obraně, při napadání po ztrátě míče. Takže nebezpečná akce soupeře se v okamžiku mění použitím bleskových přihrávek v útočnou akci Barcelony. Hráči přitom s lehkostí, kterou nemá žádné mužstvo mimo Barcelonu, několika přihrávkami do různých směrů, které soupeř nedokáže předvídat, se dostanou ze situace, kde jiná mužstva nejsou schopna nalézt řešení. Některé způsoby provedení přihrávkových kopů jsou vlastní jen Barceloně : po zemi, není to placírkou ani šajtlí, vypadá to snadně a nikdo pro to nemá takový cit jako část hráčů Barcelony. Tato kopací technika umožňuje beze ztráty důležitého času najít řešení kritických situací. U nás tuto techniku přihrávkových kopů neumí nikdo. Na úrovni Messiho a Iniesty ji neovládají ani takoví borci jako Neymar, Ronaldo, Benzema, Bale, Suaréz, Robben, Ribéry a další - na kterékoliv si vzpomenete. Z našich hvězd by se asi (díky velké schopnosti adaptibility v mládí) přizpůsobili Rosický, Nedvěd a Poborský.
