Bývalý prvoligový fotbalový trenér Vlastimil Palička přiznal konečně už to, co ví kdekdo (a co nějak po léta uniká českým trenérům) a o čem už dávno píšu. V páteční příloze deníku Sport (26.června 2015), která má název Sport magazin, se zabývá utkáním naší "Jedenadvacítky" a objevuje znovu Ameriku.
Nedostatky vidí v kopací technice, v práci s míčem, v rychlosti, obratnosti a prostorové orientaci. V České republice o tom prý trenéři vědí a intenzivně se na tom pracuje, aby byl tento podstatný nedostatek odstraněn. Chvíli to prý ale potrvá, než se to projeví.
K tomu dodám : trenéři mohou i s hráči na tom pracovat, až se z nich bude kouřit a přesto se může stát, že výsledek nebude patrný, nebo bude zanedbatelný. Záleží na tréninkových metodách, na tom jak jsou progresivní, jak jsou blízké situacím v utkání. Také v neposlední řadě záleží na rychlosti, s jakou se začnou objevovat změny v technických kvalitách hráčů. Metody, které přinesou změny až po létech, musí být vyřazeny. Moje metody tréninku dynamické techniky přinesou do jednoho roku zlepšení, o kterém se konzervativním, málo kreativním trenérům ani nesnilo. Pokud by se zapojil do tréninku i můj "vynález" - tzv. trénink dynamické míčové techniky tzv. nadmaximální rychlostí, možná by se učila Evropa od nás.
Můj systém nácviku dynamické techniky zlepší každého hráče na úroveň, kterou by jinak nedosáhl. Není založen na naivních snech českých trenérů, ale na postupech, které kvalitu hráčů zvyšují, na rozdíl od metod, které se používají a které spolehlivě po léta zajišťují technickou stagnaci českých hráčů.
V čem tkví rozdíl mezi mojí metodou a běžnými tréninky v českém fotbalu? V českém fotbale se hráči učí fotbal, fotbalovou techniku hraním fotbalu. Úroveň techniky je tudíž mizerná - až na výjimky. Trénink bez hry, zaměřený přímo na individuální techniku hráčů je zastaralý, nepřínosný, neodpovídá současným potřebám.
Moje metoda se zaměřuje přímo na největší nedostatek českého fotbalu - nedostatečnou kvalitu individuálního tréninku dynamické techniky hráčů. Hráč, nedostatečně individuálně připravený po technické stránce na současný evropský fotbal, nemůže ve "velkém" fotbale uspět. Aby mohl hráč hrát vysoce kvalitní současný kolektivní fotbal musí disponovat pro takový fotbal potřebnou individuální dynamickou technikou. Pochopitelně musí také být extrémně rychlý, zdravě agresivní, musí mít odpovídající kondici, musí mít přehled, smysl pro kolektivní hru a trenéra schopného rozpoznat nové trendy ve fotbale a schopného reagovat na ně.
Aby hráč mohl hrát současný kolektivní fotbal musí umět driblovat, přesně přihrávat mnoha způsoby, hrát kombinačně, střílet přesně technicky i tvrdě, na patřičné úrovni hlavičkovat, vodit kvalitně míč v různých situacích, zpracovávat bezchybně i obtížné míče, musí umět bleskově startovat na míč a proti míči a bravurně jej zpracovávat. Nestačí se naučit na vyšší úrovni jen několik fotbalových náležitostí, "fotbalová řeč", stejně jako kvalitní lidská řeč musí být bohatší. Dnes nestačí jako v minulosti mít "malou slovní fotbalovou zásobu", dnes v mužstvu musí být oproti minulosti více vysoce kvalitních techniků, více kolektivně hrajících hvězd. Hrát obětavě, bojovat, "makat, jezdit po zadku" je i dnes nutné, ale nestačí to. "Jezdit po zadku, hodně toho rozdat a hodně toho schytat" se donedávna objevovalo v novinových sportovních článcích, někteří hráči se v tom přímo vyžívali, ale byl to svým způsobem alibismus, kterým se kryli hráči, kteří se za celá léta v první lize nenaučili kopat pořádně a chytře do balonu, kterým chyběl přehled a cit pro hru, která má smysl. Někdy si myslívám, že i ve fotbalové lize hrávali a hrají hráči, kteří na to nemají a které tam možná dostali rodiče nějakým záhadným způsobem. Když vidím nějakého "dřevěného" hráče v naší lize, tak jeho nedostatky pojmenuji a pro sebe si definuji postup, jak takového hráče zlepšit, a to v krátké době. Jak to, že já, který jsem nikdy ligu nehrál, to vím a hráč i trenér, kteří po léta "zaclánějí" v lize, to nevědí. Dnes všichni mají videozáznamy z utkání k dispozici, kde jsou technické nedostatky hráčů vidět a přesto se nic valně nelepší. Oni se snad budou až do konce světa zabývat jenom taktikou, budou hrát jenom na úspěchy, či záchranu v naší lize. Svět za fotbalovými humny je nezajímá. Otázkou je, jak se může někdo zabývat jenom taktikou, lpět na taktice a přitom již dávno nepochopit, že taktika bez k tomu potřebných technických kvalit je odsouzena k nezdaru, stejně jako technika ignorující taktiku.
