V jednom lese žila v prosté, ale čistě uklizené chaloupce Sněhurka a sedm trpaslíků. Trpaslíci, když viděli, jak je Sněhurka pořádkumilovná a jak ráda pracuje od rána do večera, nic nedělali a také po sobě neuklízeli. Jednou trpaslíci dostali chuť na jahody a jako na potvoru zrovna v prosinci. Ještě ani pořádně nedořekli své přání a činorodá Sněhurka už - jen tak nalehko - vyběhla z chaloupky a v hlubokém sněhu na Prófových lyžích spěchala pro jahody.
Protože v lese byla jako doma, věděla již dávno, kde najde dvanáct pohádkových měsíčků. Po třech dnech běhu konečně při sjezdu strmého kopce zahlédla dvanáct měsíčků tábořících kolem malého ohníčku. Nikomu z nich se totiž nechtělo do lesa pro suché dříví. Jakmile jim Sněhurka sdělila své přání, pomysleli si : "Ta je ale blbá. Kvůli líným, za živa hnijícím trpaslíkům běhá v mrazech po lese."
Pochopitelně ale Sněhurce nic neřekli a ten, který měl na starosti jahody, zašel do hlubokého lesa a přinesl košíček plný jahod i s přeškrtanou cenovkou a čárovým kódem. Tento měsíček byl zřejmě nějaký stydlivý, nebo málomluvný, nebo jenom zapomněl Sněhurce říct, že do každé jahůdky vpravil silnou dávku účinného projímadla, na kterém, protože měl dobré srdce, nešetřil.
Nikdo nedokáže popsat tu radost trpaslíků, když se objevila Sněhurka i s jahodami. Každý si dal ihned plnou mističku a pak ještě nášup. A pak už jenom ..... a ..... a ..... a pokud jim lištička bylinářka na to něco nedala, tak ..... dodnes.
