Poslouchal jsem v televizi hodnocení a názory reportérů ze stadionu a v poločase názory bývalého trenéra Plzně Koubka a bývalého ligového hráče Hyského. Uvědomil jsem si, že tito lidé neberou v potaz, jaký fotbal se ve světě hraje a v televizních přenosech pokračují stále v zažitých způsobech nahlížení na náš fotbal a vyjadřování se o našem fotbalu. Stále jen hovoří o obranných chybách, o obranných formacích, o dobrém výkonu nějakého hráče, o chybách brankářů.
Mezi naší ligou a vyspělými západními ligami jsou velké rozdíly. Ve hře našich mužstev bývají velké nedostatky. Přitom se o nich nehovoří. Nedostatky nejsou zapřičiněny nedostatkem talentovaných hráčů, ale nekvalitními tréninky. Špatnými tréninky se nevychovají dobří fotbalisté. Kam se koukají majitelé klubů? To nevidí ty rozdíly v herní vyhranosti, rozdíly ve všech možných detailech práce s míčem, startech na míč, střelbě, rychlosti práce s míčem při zpracování a bleskovém přihrávání. Rozdíly v pojetí, přesnosti a realizaci přihrávek, rozdíly v přehledu. Někteří fotbalisté naší ligy mi připadají spíše jako atleti, běžci, chybí jim fotbalová chytrost, lehkonohost a precizní práce s míčem. Vypadají, jakoby začali s fotbalem nedávno.
K osvojení si dobré práce s míčem je zapotřebí určitého, a to velkého počtu kopů a přihrávek ve správně vedeném tréninku. Pokud se práce s míčem podceňuje, je vyloučeno dosahovat úspěchů. Taktická a fyzická příprava nestačí. Práci s míčem se musí věnovat tolik času, kolik je potřeba k technickému růstu. Podle úrovně technických kvalit hráčů se řídí kolektivní kvalita hry mužstva. Není např. možné hrát na brejky, když obránci nejsou schopni přihrát na víc než 15 metrů. Není možné praktikovat průnikové přihrávky, když hráči nejsou schopni přesně přihrávat zhuštěnou obranou. Není možné nacvičovat kombinační hru, když hráči neumějí přihrávat v pohybu různými rychlostmi, protože jim chybí potřebný cit pro míč.
