Václav Bělohradský v článku "Čína - velmoc v postbipolárním světě" v deníku Právo ve středu 16. listopadu 2016 píše mimo jiné :
Největší překážkou intercivilizačního dialogu je v českém mediálním provozu etablovaný, zcela nekritický obraz Západu, ze kterého je vyškrtnuto, co se nehodí do (sebe)oslavného narativu.
Prolomit ten falešný (sebe)obraz se musí stát prioritou české politické kultury, je to politický kýč, jako třeba tato černobílá formulace Martina Putny : "... (existují) jen dvě strany : strana evropská demokratická s křídlem sociálním, liberálním, zeleným a křesťanským. A strana populistická prokremelská s křídlem komunistickým, fašistickým a bezbarevně žvástovním.
Ta první věří, že záleží na pravdivých informacích. Ta druhá si myslí, že záleží jen na přesvědčivosti, s jakou říká jen to, co se právě hodí." (Konec citace M. Putny.) (K tomu Bizon : pan Putna to napsal asi ihned po pádu ze stromu.)
A V. Bělohradský pokračuje : Na pozadí voleb v USA je ahistorická svévole této polarizující vize zřejmá, nezávisela snad tamní volební kampaň na všem jiném než na "víře v pravdivé informace"? A nezávisí snad moc nadnárodních korporací na nekonečné manipulaci informacemi, jak ukázala bankovní krize v r. 2008?
(Článek V. Bělohradského je rozsáhlý, pokud jej někde seženete, je to zase plnokrevný Bělohradský. Nedávno jsem se domníval, že ztrácí orientaci. Naopak. O Číně se dá psát i hlouběji, jako to předvedl právě V. Bělohradský.)
