Do hrobu mi zbývá už jenom málo času, takže základem pizzy je koupené lístkové těsto v pečicím papíru. Těsto rozbalíme, vložíme i s pečicím papírem na vhodně velký obdélníkový plech, zvedneme okraje těsta u okrajů plechu a nejdříve potřeme s citem povrch těsta hustou směsí z kysané a sladké smetany. Potřeme, tedy nenalijeme moře smetany. A pak klademe na plochu tenké plátky různých sýrů (mozzarella, gouda, hermelín, eidam, niva, Simon Baker Cheese), posypáme velmi opatrně tymiánem nebo oregánem, poklademe odpeckovanými olivami, nakrájenými třeba na poloviny a tenkými kolečky rajčat.
Kanibalové, kteří se nestydí živit masem mrtvých zvířat, použijí místo smetany rajčatovou omáčku a produkty vzniklé různými úpravami masa. A také sýry a olivy. Pfúúj!
Okraje koláče se nemusí zvedat. Peče se ve vyhřáté troubě, 180°-190°C. Barva těsta dozlatova. Hlídáme jako ostříži.
Pokud sýr Simon Baker ještě nikdo nevymyslel a tudíž se ani nevyrábí, použijeme po dohodě s fundovanými odborníky z lampárny hlavního nádraží Ml. Boleslav jiný sýr. Pokud při konzumaci dospějete k názoru, že takový "klon" pizzy se vyrovná dobré pizze z Tesca, je to Váš názor, na který máte v naší, demokracií prosáklé zemi právo. Běžte, řekněte to skalám, zprávu svou sdělte i pastvinám!
