Budu pokračovat, ale ne teď. Zkuste si zatím popsat, jakým způsobem vedl Messi míč a jak vypálil při gólu, který vsítil Buffonovi po zemi vpravo k tyči. Pokud někdo chce střílet a vodit míč jako Messi, musí přesně odpozorovat, jak to dělá. Bez pečlivého pozorování to nejde. Aby se člověk dostal na nějakou úroveň - třeba i vzdálenou od Messiho, je nutné naučit se přesně pozorovat detaily práce mistrů. Poté je třeba zvolit, najít rozumný postup, jak se to učit. Každý jsme jiný, takže Messiho asi napodobí málokdo, ale už koncentrace na získání umění pozorovat je první krok k poznávání práce mistrů. Učitel, který učí češtinu, se nemůže obejít bez přesné kontroly správnosti diktátů. Musí chyby vidět, jinak nemá ve školství co pohledávat. Tím nechci říct, že není možné přehlédnout pravopisné chyby. To se stává a bude stávat. Ale nesmí to být tak často, jak často se přehlížejí ve fotbale technické nedostatky hráčů trenéry. Také naši hráči, přestože jsou záznamy jejich práce v utkáních běžně k dispozici, "fotbalovému pravopisu" očividně nějak moc nehoví. Ono je jednodušší někomu ve výskoku jednu ubalit, než se naučit např. přesně přihrávat ze strany místo nastřelování nejbližšího soupeřova beka, jak je to u nás rozšířené snad už od příchodu praotce Čecha do Čech.
A nyní roztomilá, lehoučká otázka : Kolik hráčů v Čechách by dokázalo odehrát celé utkání, aniž by přitom nekopli ani jednou placírkou? V dětství placírkou každý začíná a někdo s placírkou odchází do fotbalového důchodu, aniž by se aspoň trochu zastyděl.
Nohy (obě!) jsou nástrojem fotbalisty.
