Di Stefano, Maradona, Messi, Agüero. Čtyři fantastičtí, mimořádní technici s technickou výbavou, která byla, nebo je po argentinsku zároveň nejen efektní, ale také i efektivní. Agüera jsem poprve viděl na MS dvacetiletých (Kanada), asi rok 2007. Každý, kdo hrál fotbal proti hráčům daleko mladším, nebo hráčům, kteří neměli úroveň ani jeho, ani jeho mužstva, tak každý takový ví, jak je snadné s takovými hráči hrát. Jak je snadné hrát se soupeři o dvě třídy horšími, kterým chybí zkušenosti, přehled a potřebná technika. No a takový rozdíl byl mezi Agüerem a hráči soupeře, dvacetiletými reprezentanty jiných zemí. Dribloval tak, jakoby soupeři byli o třeba o šest let mladší. A soupeři měli s jeho voděním míče a dalšími driblérskými prvky a měněním rychlosti při "procházce" obranou soupeře nezvyklé problémy. Nebyl to ten snadný, jednoduchý soupeř, který se snaží stále za každou cenu utíkat rychle kupředu bez ohledu na situaci. Zkrátka nebyl to ten po česku nedodělaný fotbalista, který sní sen o tom, že uteče a dá gól a přitom nemá ani kvalitní přípravu na úniky, na vedení míče ve vysokých rychlostech a na zakončování na mnoho potřebných způsobů podle situace.
Buenos aires, muchachos! (Jak moudře v r. 1920 prý řekl po dobrém obědě V. I. Lenin, ale bohužel nezodpovědně zapomněl na to písemně upozornit i sověty. Takže to nehledejte v jeho vybraných spisech.)
Na pomoc těm, kteří si chtějí česky zapsat slova V. I. Lenina do památníčku. V. I. Lenin zřejmě tím myslel : Dobré větry, hoši!
