Liverpool - Barcelona 4:0. Liverpool předvedl fotbal nejvyšší současné kvality. Fotbal nejmodernějšího pojetí. Toto pojetí by se dalo nazvat Kloppovou kombinací Guardiolových a Kloppových metod. Guardiolova technická, přesná přihrávková hra a napadání soupeřů doplněná Kloppovými bleskovými protiútoky s přečíslováním třemi i více mimořádnými, fyzicky dobře připravenými techniky a s využitím vysokých, mimořádných hlavičkářů při standardních situacích v podání Liverpoolu slavila v úterý obrovský úspěch. A to úžasné, překvapivé provedení rohového kopu, které skončilo gólem!!! Prý to nebylo nacvičené, prý hráč Liverpoolu ihned a přesně zareagoval, když zjistil, že obranu Barcelony zmátlo chování Shaqiriho, který se blížil k němu, jakoby chtěl kopnout rohový kop on.
Fotbal se od roku asi 2004 rychle mění. Kolem roku 2004 se objevil Mourinho se svým pojetím organizace hry. Pak se objevil Guardiola, který svým přihrávkovým pojetím a napadáním několika hráči ovlivnil špičkový fotbal. Poté se objevil Klopp, dezigner bleskových protiútoků s přečíslováním soupeřových defenzivních hráčů. Klopp už v Dortmundu dosahoval úspěchy, a to s rychlostními typy hráčů, ale technicky nepatřícími k evropské elitě. Nyní v Anglii má k dispozici rychlé, běhavé a bojovné techniky vysokých kvalit. Díky tomu nyní hraje Liverpool Kloppovsko-Guardiolovský fotbal. Fotbal chytrý, technický, agresivní, s hráči, kteří jsou na tom všichni fyzicky a kondičně velmi dobře.
Ajax - Tottenham 2:3. Ajax vstal z mrtvých. Takové překvapení už jednou Evropa zažila. A to kolem roku 1970. Tehdy se objevil úžasný tým z Holandska, hrající svěží, moderní, nádherný fotbal. Totéž se dá říct o dnešním mužstvu. Ajax má zase úžasné ofenzivní hráče a výborného trenéra. V Tottenhamu řádil Brazilec Lucas Moura. Tři góly. A teď kontrolní otázka : Všimli jste si toho, jak při jednom gólu Lucas Moura dokázal na malém prostoru zacházet neuvěřitelně s míčem? V té situaci se nedalo odstartovat s míčem ven z tlačenice. Tam by ani Messiho pověstné vedení míče (vždy u nohy, vždy pod kontrolou) nešlo uplatnit. Tam nebylo místo pro jemné, citlivé posouvání míče. Lucas Moura driblérsky manipuloval s míčem tak, aby mu jej nikdo neukopl. Manévroval možná na prostoru o průměru jeden metr, až metr a půl. A pak ve vhodnou chvíli (při objevení se mezery) vystřelil a dál gól. Míč měl skoro pořád asi pár centimetrů od nohy, jednou si jej nadhodil špičkou nohy nad nárt (asi 10 cm), protože nebylo více místa. To jsem ještě nikdy neviděl. Možná to nepopisuji přesně, ono to je třeba vidět několikrát, aby se dala taková akce vyhodnotit a najít případně způsob individuálního tréninku na osvojení této chuťovky. Možná to popisuji špatně, nepřesně. Budu to hledat ještě na internetu.
Pokud by to někdo chtěl natrénovat, možná by stačil dutý prstenec z pytloviny stočený do kruhu o průměru 1m, či 1,5 m. Prstenec by se vycpal hadry nebo zbytky z polystyrenových krabic tak, aby prstenec měl v průřezu 15, nebo 20, nebo 30 cm. Je to dost materiálu, také by to šlo vycpat senem.
Trénovalo by se tak, že by se uvnitř prstence kličkovalo tak, aby se míč nedotkl stěny. Stěna by zastupovala dotěrné nohy soupeřů. Pokud by se prstenec neuzavřel a nechala se mezera v obvodu třeba 40 cm, dalo by se mezerou střílet na terč, či branku. Délka napřímeného pytle (prstence) by byla kolem 4 m! A ještě připoznamenám, že je to pro pokročilé. To já jen tak pro zasmání! (Jak kdysi řekl Jiří Sovák.)
