Díval jsem se na ligové utkání Zlín - Olomouc 1:0. Opět ukázka nedostatečné techniky obou mužstev. Olomouc byla nedávno příslibem lepšího fotbalu. Bohužel ustrnula, přestala fotbalově růst. Hráči sice i nadále kombinují, ale tak nějak "staročesky". Technické pojetí neodpovídá dnešní době. Přesnost nohou hráčů Olomouce odpovídá dobám již minulým, ve kterých vypadalo hřiště jakoby prázdné, vzdálenosti mezi hráči byli obrovské (nadsazeně napsáno). Tehdy stačily přihrávky nepřesné třeba i o deset metrů (opět nadsazeně napsáno).
Pokud jde o Zlín, tak Zlín hraje fotbal oblíbený na našich hřištích, honičku bez přesnosti. Každý hráč má jiný názor na fotbal díky rozdílným kvalitám techniky a v důsledku toho neschopnost racionálně spolupracovat, neschopnost vyhovět si se spoluhráči. Olomouc sice kombinuje, ale technické nedostatky vyplývající z nekvalitních tréninků techniky neumožňují hrát fotbal připomínající aspoň trochu fotbal z vyšších evropských pater.
Ptáte-li se, proč o tom píšu právě v článku o "plošném odchovu" fotbalových hvězd, tak to má svůj význam. Protože taková utkání v naší lize ukazují stav našeho fotbalu. Ukazují nedostatky, které by se v každém "duševně normálním" fotbale odstraňovaly. V naší zemi se nedostatky neodstraňují, "nejsou na to lidi". Trenéři i hráči se věnují v rozborech utkání jenom taktickým chybám a hráči vždy slibují, že se na taktické nedostatky musejí zaměřit a musejí si v kabině něco k tomu říct, aby se to příště neopakovalo. Mamma mia!
Člověk by měl málem dojem, že fotbal u nás hrají fotbaloví vědci, kteří se po celé dny místo potřebných tréninků věnují bádání v oblasti taktiky. Nechci vzbudit dojem, že podceňuji taktiku. Taktika je velepotřebná na každé výkonnostní úrovni.
Bohužel největší problém našeho fotbalu je jinde. Jmenuje se nevalná dynamická míčová technika.
