Mozarte, díky za ty příspěvky na Našich Kosmonosích. Jsem rád, že jsi už vzhůru a smekám před Tebou tu svou věrnou čepici, která mě neopouští, ani když jdu spát. Rodina mi ji nejdříve musela s vypětím všech sil odtrhnout od hlavy, a to s pomocí páčidel a dlát. Pak už před Tebou smeknout nebyl žádný problém.
Protože se mohu těm, kteří mě neznají, jevit jenom jako zápecní kritik, musím na svou obranu říci, že pro Kosmonosy bezplatně a dobrovolně už léta něco dělám. Bohužel, je to činnost, kterou nemohu zde pojmenovat, protože okamžitě by se vědělo, o koho jde. Pochopitelně, kdo chce, může tomu věřit, či nevěřit. Život je samá zatáčka na nevyznačené cestě, jak (bůhvíproč) poznamenal na 126. str. svých "Neposlaných dopisů učitelce Klementině" Vilém Chrást Podbabský.
A k tomu Helléne Straussová : Protože Strauss je zřejmě jediný člověk na světě, který byl v dětství dvakrát přejet silničním parním válcem, berte, prosím, jeho použití citátu V. Ch. Podbabského s pochopením.
