Vzpomínky?

Již dříve jsem někde na mém blogu vzpomínal na mé dětství, na to, jak mě moje starostlivá, láskyplná máma brala něžně a opatrně na klín a půlkou cihly utloukla svědomitě všechny vši na mojí kudrnaté a zavšivené hlavičce. Od té doby se v mojí rodné obci říká, že hlavou zeď neprorazíš, ale zato přerazíš cihlu o hlavu. A můj otec, když někdy usoudil, že je třeba využít výchovného působení biče, mi vždy pak říkal : "Jednou budeš vzpomínat na své krásné a šťastné dětství. Tvá radost pak bude tichá a nesdělitelná. A teď už jdi kozám na trávu!"