"Jsi krásná jako divoká svině, když se pase za svítání." Tak oslavil, dr. Petříčku, prehistorický básník Břubřuša ze severokosmonoské větve pojizerských Gamomedů svou, nebo možná i sousedovu ženu. Toto neotřelé citové vyznání v básni vytlačené do pěti hliněných destiček, které pak byly vypáleny v ohni, dává poznat vysokou kulturní úroveň předků dnešní severokosmonoské populace.
V době, kdy v lovištích našeho kmene nebylo ani známky po nějakém Čechovi, si severokosmonoský lid po večerech za svitu loučí četl z hliněných destiček o slavných činech svých předchůdců. Kmenoví básníci vytlačovali do destiček svá vroucná vyznání a nádherné verše rozněcovaly v mužské části kmene ty nejušlechtilejší city.
Jen malou ukázku :
"Přijď za noci do mého stanu, ó, má plachá medvědice,
a šeptej mi o větru v mlází,
o pramenité vodě v kozích měších.
Ozdobím tvé hrdlo provázky s barevnými kamínky.
Tvá ňadra, dvě neposedné bílé labutě,
ukryji před zvědavci do nejjemnějších kožešin."
