Při nedělním kosmonoském jarním brouzdání jsem se se svým psem nevydal jenom na obhlídku Ku-lišákových haciend, latifundií, soukromé ponorkové základny u Jizery a velkoryse pojatého posedu (s barem a dvěma tanečnicemi u tyče) o ploše 283 metrů čtverečních na několika stromech na Babě. Také jsem se brouzdal s vysoko vykasanými myšlenkami městem plným upovídaných kosů a pospávajících koček. Přitom jsem si všiml, že v ulicích města chybí kosmonoské ženy. Uvědomil jsem si, že tyto bohyně (které nám závidí celý svět a 99% procent hermafroditních, částečně kamenitých bytostí na Marsu, vybavených patnáctimetrovými odoleskními chapadly) zase neustály pohled na své neschopné, ufňukané manžele a vyhnaly je od sporáků.
Na náměstí dr. Masarčíka jsem se zachvěl při představě, že rozpadající se stříška vysoko na štítu špejcharu by mohla spadnout nedopatřením na majitele špejcharu. Neutěšila mě ani představa, že by měl jistě hezký pohřeb s pohřebním kočárem a na kterémžto pohřbu by plakaly i veverky na hřbitovních lípách.
Dr. Petříček mi možná promine moje podezření. Podezírám ho totiž, že použil starý český trik na rostliny libující si ve fyziologickém šoku a které se díky tomu poflakují a nechce se jim růst. Keříčky hlohu u transformátoru na náměstí dr. Masarčíka začaly růst! Staří Čechové používali fintu na líné rostliny, které se domnívaly, že si budou krnět libovolně dlouhou dobu. Starý Čech vzal rýč a motyku a stoupl si ke krnící rostlině, vyrýpl v blízkosti této rostliny třeba pampelišku a mrštil s ní o zem. Pak řekl krnělce : "Vidíš, ničemnice, takhle dopadneš, nebudeš-li růst! Nezahrávej si se mnou!" A krnělka pak prý často trhala rekordy v ročních přírůstcích.
U statku jsem si představoval na vykáceném prostranství jezdeckou sochu nynějšího majitele statku se šavlí a bambitkou, kterou prý plánuje sdružení AntiČernín jako protiváhu pomníku hraběte Černína z Chudenic. Hrabě Černín má stát před zámkem a ukazovat prý prstem na lékárnu. Význam tohoto poselství, které bude asi podáno v bronzu, mi bohužel zůstává skryt. Pokud jde o sochu u statku, nikomu nevnucuji nápad kolemjdoucího občana, který místo jezdecké sochy navrhuje sousoší s veterinářem, který telí krávu. Prý by to byl celosvětový unikát. Jak jsem koupil, tak prodávám. Nechápu jenom, proč by přitom veterinář měl obracet oči zbožně k nebesům jako na románských sochách a malbách.
Koňům na zahradě psychiatrické léčebny jsem zazpíval "Já mám koně na balkoně, to jsou koně mí!" a "Mámo, nebudem spát do rána, když mi koupíš lachtana". Koňům to bylo jedno, žrádlo je zajímalo víc než kultura zadarmo.
Potom jsme se vydali na Hradišťskou ulici, podívat se, jak daleko pokročily vysoce kvalifikované práce na ucpání dvaceticentimetrového otvoru v trávě v blízkosti hlavního vchodu do psychiatrické léčebny. V neděli jsme tam nikoho neviděli, ale ani pes, ani já nepochybujeme, že na řešení problému se intenzivně pracuje. Odhadli jsme, že do měsíce bude projektová dokumentace a po schválení projektu již nic nebude bránit rychlé rotě v realizaci a že přitom nebude chybět Kosmonoský zpravodaj. Otvor vede do kanalizační roury a jak známo, potkani rádi využívají každou příležitost ke vstupu do kanalizací. Nepochybujeme, že čtenáři Zpravodaje by si rádi přečetli o zážitcích kosmonoského spoluobčana, kterému by se vynořil v klozetové míse statný potkaní chasník a zakousl se občanovi do holého zadku. V podobných případech prý dochází k probourání se zavřenými dveřmi z WC do chodby.
A při této příležitosti bych rád uvedl historku, kterou vyprávěla kdysi učitelka po operaci nejen mojí ženě na pokoji pacientek v turnovské nemocnici. Nějaký muž se osprchoval a pak se holil mimo sprchu. Měl doma roztomilé koťátko. Při holení muž bůhvíproč poskakoval a koťátko uvidělo, že se mu něco blimbá mezi nohama. Tak vyskočilo a po tom "něčem" z vrozené hravosti seklo, muž se strašně lekl a o něco si přitom rozbil ošklivě hlavu. Všude bylo prý plno krve, musela přijet sanita a saniťáky strašně zajímalo, co se stalo a přitom ho nesli po schodech dolů. Když se dověděli, co se přihodilo, chechtali se tak, až jim pacient spadl z nosítek a zlomil si nohu.
Pochopitelně zlomyslným babám po operaci v turnovské nemocnici to připadalo také velmi legrační a smály se tak, že je chodily napomínat sestry. Pak však jedna začala křičet, ať toho už nechají, protože si musela při smíchu držet břicho, protože byla po operaci slepého střeva a měla strach, že se jí povolí šití na břiše.
