Praporčík N. neměl to štěstí narodit se ve správný rok, takže se nemohl potkat s Jaroslavem Haškem. Zato štěstí setkat se s praporčíkem N. jsme měli my, příslušníci tankového pluku Kroměříž. N. byl vyhlášený rumoboj. Každý den podstupoval s rumem nerovný boj, po vypití půl láhve rumu byl už v devět hodin ráno nepoužitelný. Takže byl zasunut do regálu ve skladu výstroje a přikryt zimními kabáty a do konce pracovní doby už nezlobil.
K praporčíkovi N. se váže spousta historek. Když už měl natankováno, nebál se nikoho, ani tvrdého náčelníka štábu pluku. Při jednom konfliktu s náčelníkem štábu už měl dost toho peskování a začal vyhrožovat náčelníkovi svou manželkou : "Počkejte, až to řeknu manželce, ta sem přijde a potom uvidíte."
Major, pověstný drsňák spíše z kategorie sturmbannführerů SS, než z řad majorů lidově demokratické armády, popadl praporčíka a vyhodil ho na chodbu, kde přistál až na protější zdi.
