Jednou odpoledne řekl po dobrém boršči v očividně dobré náladě Vladimír I. L. svým spolustolovníkům Josifu V. S. a Naděždě K. : "Učit se, učit se, učit se!" Protože nechci být stíhán Úřadem pro ochranu osobních údajů, neuvedl jsem příjmení zúčastněných. Podle mne je český úřad pro ochranu osobních údajů skvostný samec chroust, jak říkají porýnští Slované.
Podle nepotvrzeného ústního podání prý dva naslouchající řekli s rozzářenýma očima : "Budeme se učit, budeme se učit!" A ihned vytáhli z knihovny díla Karla M. a Bedřicha E. a učili se, učili se a učili se až do večera. Vladimír I. L. je večer namátkově přezkoušel, a protože byl s výsledkem spokojen, dovolil jim, aby si splnili svůj sen učit se, učit se, učit se až do tří hodin do rána.
