Spousta technických nedostatků u Sparty. Budu se zabývat jenom Spartou, protože v ní hrají důležití reprezentanti. Nedostatky se stále opakují. Přesnost přihrávek se zhoršila. Reprezentanti střídají kvalitní okamžiky s akcemi naivně hrajících amatérů, kterým chybí zkušenosti pro malé množství zápasů a tréninkových hodin a pro malý důraz na potřebnou techniku. Trenéři nacházející se u hrací plochy nemohou vidět nesmyslnost některých akcí. Po utkáních ale mají k dispozici videozáznamy. Nevím, odkud se pro ně zápasy natáčejí. Pokud se natáčejí na úrovni hrací plochy, nemohou být informačně dostatečné. Televizní přenosy jsou brány z výšky, z několika míst, takže je vidět to, co není možné vidět od postranní čáry.
Když jsem někdy byl v Boleslavi na lize a pokud jsem stál někde nahoře v hledišti na ochozu tribuny (po delší straně hřiště), měl jsem pocit, že proti televiznímu přenosu nemám dostatečné informace. Nemohl jsem posoudit přesnost přihrávek, mezery mezi obránci, správnost rozhodování hráčů o okamžiku, kdy má přihrát, nebo kdy má zahájit driblink. Když padl gól, přistihl jsem se, že si pletu skutečnost s televizí a že čekám, že se bude gól opakovat, než mi došlo, že to mohu vidět až večer v televizi ze záznamu. Jediná možnost v Boleslavi - jak vidět víc, jak získat větší přehled o hře a kvalitách hráčů - je sledovat zápas z tribuny za brankou, a to z nejvyšího možného místa. I toto místo se nemůže vyrovnat televizním přenosům. V Boleslavi ani kamery televize nejsou vysoko, přesto informací o hře je daleko více, než je možné získat v hledišti.
A vůbec nejlepší řešení je dívat se v hledišti a pak ještě po zápase na záznam v televizi, pokud se bude vysílat a dát si dohromady obojí viděné.
Na velkých stadionech jsou některé kamery velmi vysoko, takže je dobře vidět na velkou plochu hřiště a na vzdálenosti mezi hráči a je možné posuzovat, jaký má hráč přehled, jak vidí spoluhráče a protihráče, jak se rozhoduje v různých situacích a jak rychle, či pomalu koná, jak je třeba znevýhodněn tím, že neumí např. kopat levou nohou. Neschopnost kopat druhou nohou je např. příčinou nevstřelení branky zblízka jenom proto, že centr z pravého křídla ideální pro zakončení levou nohou zakončuje nevýhodně "jednonohý hráč" lepší, pravou nohou - ale v časové a prostorové tísni - a netrefí bránu. To vídám často v ligových utkáních. Také hodně penalt vzniká, že hráč fauluje jenom proto, že nedokáže odkopnout míč "mrtvou nohou" a funkční noha - vzdálenější od míče - se do souboje dostane při běžeckém souboji pozdě a pak třeba i neúmyslně fauluje. Je neuvěřitelné, že i v 1.lize nedokážou někteří hráči kteroukoliv nohou zakončit naběhnutím před bránu zblízka jednoduchý centr po zemi gólem, i když tam stačí nastavit jenom nohu do dráhy míče. I takové jednoduché centry se snaží zakončit tou "funkční" nohou, čímž ztratí třeba jediný vhodný okamžik ke vstřelení branky, protože nestihnou zasáhnout míč, který proletí po zemi kolem brány. Tyto situace jsou dobře vidět v televizi, hůř je možné je zahlédnout ve skutečnosti na stadioně. Dobře rozmístěné kamery zachytí spoustu nádherných okamžiků, stejně jako spoustu individuálních chyb a trapných technických nedostatků, které by se v 1. lize neměly projevovat v takovém množství. Tyto technické nedostatky, které v naší lize vedou k častým ztrátám míče i v situacích, kdy se zpacká i snadná, jednoduchá přihrávka, se podceňují a potom - v utkáních s dobrými evropskými týmy - které takové chyby obvykle nedělají, získává soupeř snadno příležitosti k nebezpečným, bleskovým akcím. V naší lize zpackaná přihrávka obvykle není nebezpečím, protože soupeř po získání míče jej zase za chvíli ztratí díky zpackané akci svých hráčů. A tak se to dělá po celý zápas, protože tréninky našich mužstev nejsou v oblasti techniky kvalitní, neodpovídají požadavkům soudobého evropského fotbalu.
A nyní k hráčům Sparty :
1. Krejčí má také problémy s druhou nohou. Chodí jako sedlák, který skládal spoustu pytlů brambor z vozu, držení těla naznačuje nedostatečný silový trénink, což má vliv na výbušnost, pokud by odešel do ciziny, měl by asi velké problémy. Nepřesné přihrávky, neustálá snaha unikat po křídle, i když dostatečně rychlý soupeř s tím počítá. Naivní představy o soudobém fotbalu. Není ale fotbalově hloupý, na naši ligu to, co umí, stačí. Nikdy z něj nebude Karel Poborský. Poborský totiž, stejně jako P. Nedvěd, věděl, co vyžaduje velký evropský fotbal. Stejně jako Patrik Berger. Krejčí by trenažérovým tréninkem dynamické techniky získal vyšší kvalitu vedení míče, vyšší rychlost práce s míčem, přesnější centry z křídel, větší rejstřík střeleckých možností, lepší druhou nohu. Trenažérový trénink umožňuje startovat na míč rychleji než jinak rychlejší soupeř, a to pro tímto tréninkem získanou jistotu, že vyjdou kroky k míči a také pro lepší zpracování míče ve vysokých rychlostech oproti soupeři nepřipravenému na trenažérech.
Mezi našimi hráči a evropsky nadprůměrnými hráči nezeje nepřekonatelná propast, ten rozdíl není tak obrovský, aby ho nešlo správnými tréninkovými postupy překonat. Dosáhnout špičkové evropské úrovně je již těžší, protože k tomu je potřeba být mimořádně rychlý, běhavý, kreativní, mít dobré periferní vidění, hrát v kvalitním mužstvu a být přímo posedlý fotbalem - jako Pavel Nedvěd.
