Politik, kterého bylo možné porazit jenom spojenými silami tehdejšího prezidenta Klause, Ústavního soudu, pomocí vrhaných vajec a karikatur, pojednaných stylem, jakým se zobrazovali Hitler, Goebels, nebo američtí imperialisté v sovět. novinách. Také Bakalovy miliony a miliony dalších dárců, novinářské štvaní, útoky pánů Zemana a Valtra Komárka a zrada některých poslanců ČSSD ve spojení se zoufalým nářkem novin a pravičáků nad Paroubkovým 13. důchodem udělaly svůj kus práce. Ale byla to šichta.
Je zajímavé, že jako nikoho nezajímají Schwarzenbergovy vulgární výroky a věnuje se pozornost jenom Zemanovu slovníku, tak se kdysi operovalo s Paroubkovým 13. důchodem. Dodnes se chodí po špičkách kolem živnostníků, kolem jejich mizerného přínosu do státní pokladny. To jsou miliardy, které kvůli volbám zůstávají v kapsách nejen oprávněně některým živnostníkům, ale např. i těm, kteří z tohoto bez námahy tyjí. Živnostníků, stejně jako důchodců je hodně, je to velká volební skupina, takže jim česká pravice podkuřuje, kde se dá. Česká levice může jen zírat a dávat si velký pozor na každé slovo v souvislosti se živnostníky. Jinak na to - za sice pravdivá slova - doplatí u voleb.
Zde udělám malou přestávku, abych vstal a s rozzářenýma očima českého patriota zvolal : Pravda v Čechách vítězí! (Ta Kalouskova.)
Promiňte malou odchylku a už mohu pokračovat. O Paroubkově hospodářské úspěšnosti svědčí čísla, nikoliv dojmy novinářů. Také to, co zůstalo po Paroubkovi v r. 2006 ve státní pokladně.
A nyní mě už omluvte, musím teď věnovat tichou vzpomínku plukovníku Kubicemu.
