V nějakém televizním pořadu jsem viděl malé argentinské kluky hrát fotbal na malém plácku. Všichni tito kluci vodili míč stále v blízkosti u nohy. Měli už správně zažité, že míč musí být neustále blíž k nim než k soupeřům. U nás to neumí (či neví) spousta ligových hráčů. To také něco říká o kvalitách trenérů. Hráč musí nejen dodržovat taktiku a být kondičně na výši, ale musí také disponovat potřebnou dynamickou míčovou technikou. Není problém odebrat rychlému hráči míč, pokud si neumí míč krýt, chránit, pokud si jej pouští daleko od nohy. Pokud jsou čeští hráči bráněni zblízka, ztrácejí lehce míče, protože nedokážou přesně pracovat s míčem v malých prostorech, míč jim odlétává od nohy na kopačky soupeřů. To se projevilo na hře Sparty a nebylo k tomu zapotřebí cizího mužstva - stačilo těsné bránění Plzně.
Je spousta příkladů chybné práce s míčem v různých situacích u našich mužstev a je zarážející, že trenéři s tím nic nedělají. Bez dobré techniky nemůže vzniknout kvalitní mužstvo. Bez dobré techniky nemohou hráči plnit taktické úkoly v potřebné kvalitě.
Velkou chybou je například sprintovat s míčem takovou rychlostí, že hráč ztrácí kontrolu nad míčem. To je snadno pochopitelné, přesto to vidím u mládeže na hřišti v Kosmonosech, stejně jako u ligových hráčů v každém televizním utkání. A ligoví trenéři vševědi stojí u postranní čáry a dělají grimasy vysoce koncentrovaných expertů. Například takový Petržela se rozběhne a vlítne i s míčem na nohy soupeře a je po ptákách. A přestože má Plzeň placené trenéry, udělá to Petržela v příštím zápase zase několikrát. A za rok zase. A dva dny před odchodem do fotbalového důchodu zase.
Vedení míče se neučí jen hrou, ale také správnými tréninky, kterými se zvýší rychlost bezchybného vedení míče.
