Jak se shodli význační teoretičtí fotbaloví fyzici z Kančí Lhoty, vstoupila Sparta na stadionu Viktorie Plzeň do jiného časoprostoru. Najednou měli hráči Sparty málo času a prostoru. Přítomný reprezentační trenér Vrba získal cenné poznatky o tom, jak se dokážou reprezentanti ze Sparty vypořádat s takovým prostředím. Také měl možnost vidět v akci dva plzeňské "rozdílové" hráče Pilaře a Hořavu. Hořavu z nějakých důvodů trenér Koubek nestavěl dost dlouho, Hořava má velký podíl na posledních dvou vyhraných zápasech. Pokud má Koubek averzi k takovým hráčům, měl by být nestavěn on. Pracantů, kteří neumějí na rozdíl od Hořavy kopnout do balonu, neumějí vyhrát zápas, i když se hodně naběhají - tak takových je plná liga.
Domnívám se, že kdyby hrál v takovém utkání Pilař za Spartu, že by to nezabalil jako Krejčí. Kdysi v r. 2006 na mistrovství světa rezignovali tak, s výjimkou P. Nedvěda, naši reprezentanti v utkání s Itálií.
Gól, který dal hlavou Hejda, byl vzornou ukázkou zakončení po vysoké, snášející se přihrávce z rohového kopu. O tomto provedení rohového kopu jsem už dříve psal. I když byla obrana Sparty kritizována za to, že nezasáhla, není to její vina. Obránce, který stojí na místě, nemůže přehlavičkovat nabíhajícího hlavičkáře, který s využitím rozběhu dosáhne snadno vyššího výskoku. Několikrát jsem v mládí měl možnost naběhnout na takový kvalitní rohový kop. Měl jsem pocit, jakoby mě ten nádherně se snášející míč přímo táhl nahoru. Z takových míčů se tvrdě a přesně hlavičkuje. Jako to předvedl Hejda. To se člověk dostane, aniž ví jak, koleny málem až na lopatky obránce.
