Nejdříve jsem viděl oboustranně nechutný fotbal Brazilie - Honduras. Pak však ve finale došlo k zázraku. Mladí Brazilci hráli proti Němcům nádherný brazilský fotbal jako za starých, slavných časů. Tento fotbal kontrastoval s tou hrůzou, kterou předváděli hráči A mužstva Brazilie na mistrovství světa v r. 2014.
Očekával jsem, že Němci dají Brazilcům za vyučenou a převálcují je. Místo toho jsem zíral na český ligový fotbal v podání olympioniků Německa. Ostudné nedostatky v technice, pomalá práce s míčem v soubojích, mizerné vodění míče, atd. Brazilci zase jako zastara po získání míče parádně akcelerovali, kombinovali s lehkostí, přihrávky měly tu nádhernou brazilskou kvalitu a rozmanitost. Bylo pro mne navštívením krásy vidět sprintovat s míčem po pravé straně brazilského hráče. Odpich, precizní vedení míče ve vysoké rychlosti, předkopávání míče ve sprintu na správnou vzdálenost, nikoliv jako v Čechách s neplánovaným odskakováním míče od nohy na nohy soupeře.
Na levé straně hrál Neymar a Neymar je často při hře splašený. Chce ukázat všechno, co umí, takže je někdy zbrklý. Kdyby mladí Brazilci měli někoho takového, jako je uruguayský "kanibal" Suárez, tak by asi výsledek vypadal jinak. Suárez se nesnaží efektně prorážet nejhustšími místy obrany soupeře jako Neymar, Suárez hraje stejně jako Ronaldo efektivně, na góly. Neymar nemá dostatečně precizní techniku vedení míče jako Messi na to, aby procházel i dobře postavenou obranou.
