Postanální drive po biologické složce povrchu fotbalového stadionu, jak by řekli vysokoškolsky vzdělaní fotbaloví experti v minulosti publikující ve čtvrtletníku Fotbal a trénink. Jízda po zadku, jak říkáme my, fotbalově nekvalifikovaní burani z Horní Dolní. Dnes už Fotbal a trénink nečtu. Protože jej v trafice na náměstí už dávno nevedou. Ve čtvrtletníku byla spousta kvalitních informací, názorů trenérů jako Brückner, Hřebík, dále spousta informací z nefotbalové přípravy hráčů, atd. Nebyly tam ale bohužel návody, jak vychovat fotbalovou hvězdu. Jak vychovat nevýraznou fotbalovou "lidskou jednotku", tak takových návodů tam bylo požehnaně. Díky tomu jezdili včera hráči Plzně po zadku s nedostatečnou technikou. Bohužel.
Po zadku dnes jezdí celá Evropa. A tak, až se z toho českým hráčům, kteří hrají v Evropě, protáčejí panenky. A navíc pohýžďoví jezdci v Evropě k tomu disponují k dobrou rychlostní míčovou technikou a kombinačními dovednostmi.. A v západní Evropě jsou pochopitelně rozdíly mezi těmito jezdci. Ti nejlepší stojí obrovské prachy. Jezdí strašně rychle a umějí toho hodně s míčem. Hrát se dá proti nim jedině, když zařadí soucitně dvojku, nebo když takový zápas využijí k regeneraci sil před těžkým utkáním.
Neexistuje žádný důkaz, že v Česku se nedá vychovat větší počet hvězd tak jako jinde. Zato každý ligový zápas je dokladem, že se neví, jak to dělat. Takže : Jízdou po zadku za mír, za kapitalismus.
A ty stovky milionů z evropských pohárových soutěží ať si vyjezdí jiní svými nadzvukovými zadky - supersonickými zadními partiemi, jak říkají nezávistivě u táborových ohňů kosmonoští fotbaloví stařešinové.
