Agüero tři góly a dvě zahozené penalty. Manchester City už hraje Guardiolovu přihrávkovou specialitu. Jaká je vzdálenost mezi Agüerem a našimi útočníky? Kolik světelných fotbalových let? Naši fotbalisté narazili poprve na Agüera na Mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě v r. 2007. Nic se od Agüera nenaučili, nic si nepřevzali.Fenin zkrachoval, Kalouda nic nedokázal. Argentina po léta má jeden z nejlepších fotbalových stylů. Agüero byl v Kanadě zvolen nejlepším hráčem. Agüero má jeden nedostatek. Necítí potřebu být nejlepším hráčem světa, i když na to má. Má obrovskou zásobu zkušeností, spoustu kvalitních driblérských nápadů, velké množství úspěšných metod zakončení, pokud se objeví ve vápně. A ví něco, co ví ze současných českých fotbalistů jenom Tomáš Rosický : aby mohl hrát fotbalista hvězdný fotbal s vysokou technickou kvalitou, musí ho poslouchat míč ve spoustě fotbalových situací. Nic nového, jenom v Česku se stále věří na fotbal bez vyspělé techniky. Na rychlost bez pořádného ovládání míče. Hráči a diváci to svalují na trenéry, protože prý neumějí trénovat. Trenéři naopak na hráče, že nemají talent.
Bez pořádného ovládání míče se nedá hrát přihrávkový systém vyšších kvalit, kterým infikoval Guardiola celou Evropu. Kombinační pojetí má nyní obrovskou úroveň. Vyžaduje přehled, přesnost, překvapivost, nepředvídatelnost, změny tempa kombinace podle situace, samozřejmé posílání mimořádně těžkých a třeba riskantních přihrávek. Pro kombinačně zdatné hráče není problém dostat se ze zapeklité situace ve vlastním obranném prostoru několika přihrávkami do vhodných směrů. Pro nepřipraveného soupeře je to zlý sen, když všichni hráči soupeře rozjedou vyspělý, bezchybný přihrávkový rej, kde se nedá počítat s oblíbeným českým přihrávkovým neumětelstvím : dvě přihrávky přesné a třetí na nohu soupeře.
