Byl to den jako jiné. Budovatelský, protože prezidentem byl Novotný. Bylo ráno, pondělí, když vtom se na strojní průmyslovce rozlétly dveře a vešel Franta. Franta si stoupl před lavice, vyskočil do vzduchu jako moravsko-slovenský šohaj a se vztyčenou rukou nad hlavou zazpíval :
Héééj, na hore vysokej,
hrál Jánošík hokej.
Héééj, hokejka mu spadla
do vody hlubokej.
Héééj, dole po potoce
plavaly ondatry.
Všetci ludia vravia,
že sú to hovnatry.
Někdy v těch létech zpíval při kytaře černooký, černovlasý sympaťák brigádnicím na chmelové brigádě někde na Žatecku :
Ty ruskije mužika
vypustili sputnika.
Lajku do něj nacpali
a nažrat ji nedali.
Nevím, jestli to byla ironie osudu, ale po létech se z tohoto zpívajícího studenta stal náhradník československého kosmonauta Remka : letec-kosmonaut Oldřich Pelčák, který se později znovu objevil na Žatecku, tentokrát jako velitel stíhacího pluku. Do historie českého letectví se zapsal nejednou. Vypráví se, že jednou byl z vyšších míst vyhlášen poplach pro letecké síly. Všichni se dostavili, chyběl prý jenom velitel žateckého pluku O. Pelčák. V době, kdy nepřetržitě řinčeli imperialisté zbraněmi na západní hranici tábora míru a pokroku, odjel si totiž plukovník Pelčák potají střelit jelena na Šumavu. Mamma mia!
Jak jsem koupil, tak prodávám.
