Chcete se stát hvězdou? Na to je jednoduchá rada : Převezměte některé prvky hry a prvky techniky současných hvězd a přidejte k tomu svou kreativnost, svou osobitost.
A pak si jenom sledujte své narůstající bankovní konto.
Zcela jednoduchá, srozumitelná rada. V této radě není žádná zmínka o tom, že k tomu, aby se z dřeváka stala hvězda, je třeba být potetovaný od hlavy až k patě. Není třeba ponechat na téměř vyholené hlavě nahoře na temeni fialovou čupřinu a k tomu zrzavý plnovous hajného Kaliny. Dokonce není potřeba mít v ložnici zaparkovanou vychrtlou modelku. Tyto masově rozšířené náležitosti nejsou zárukou vzniku hvězdy. Je to asi tak účinné, jako léčit zlomenou nohu aspirinem.
K tomu, aby se z Vás stal špičkový fotbalista, musíte se naučit pracovat s míčem na špičkové evropské úrovni. Naučíte-li se pracovat s míčem na velmi vysoké úrovni, přejde Vás chuť dělat na hřišti nesmysly. Vaše hra bude mít hlavu i patu, a to i kdybyste se tomu vzpírali a na uši se stavěli. Jak začnete myslet racionálně, ztratíte schopnost dělat na place zrůdnosti, které jste dříve generoval jako na běžícím pásu.
I když Vás třeba nezajímá, jak to dělal takový Roberto Carlos, nebo Pavel Nedvěd, nebo Thierry Henry, budete se muset pak přinutit a pouštět si zpomaleně práci jejich nohou, studovat jak to kopali, čím to (kterou části nohy) kopali. Kopat precizně do míče různými částmi nohy a v pohybu se naučíte na trenažérech a ve vysoké kvalitě. Když se to naučil takový líný dřevák jako já, naučí se to každý, kdo si zamiluje práci na trenažérech a bude je vynalézavě používat.
Nacvičit individuálně v potřebně vysoké kvalitě nějaký technický prvek pro soudobý fotbal je možné :
1) S pomocí trenažérů, které to umožňují.
2) V pohybu různými rychlostmi. Rychlosti se zvyšují až na hranici možností plejera.
3) Je vyloučeno ignorovat počty opakování. Musí se opakovat tak dlouho, až vznikne správný návyk.
Dobře volené trenažéry to umožňují a hlavně zkracují dobu osvojování různých technických prvků.
4) Musíte být sami sobě nejtvrdšími kritiky, chcete-li se dostat výše. Dobře osvojený prvek, jehož osvojení dělá skoro každému velké potíže, musíte v utkání předvádět se zdánlivou snadností (s lehkostí, či razancí mistra, kdy to vypadá jako snadný kousek, který Vám umožnili zdánlivě mizerní soupeři).
Otázka : Co je lepší?
1) Trénovat hru na jeden, nebo dva doteky s hráči, kteří jsou "jednonozí",a nevědí nic o možnostech nohy?
2) Nebo trénovat takovou hru s hráči, kteří prošli přípravou na trenažérech a umějí kopat i tou druhou, údajně "retardovanou" nohou?
Pokud jste volili č. 2, máte pravdu. Odměňte se tím, že vezmete balon a půjdete si stopadesátkrát kopnout na vrata, nebo betonovou zeď, nebo na dřevěnou stěnu. Začněte ve vzdálenosti jeden metr od zdi a postupně zkoušejte i druhou nohu. Tančete před zdí jako boxer a vracejte míč prvním dotekem (placírkou, šajtlí, nártem). Zjistěte, jak kopat, aby se míč pohyboval ke zdi a od zdi vždy po zemi. Při nakopávání se přibližujte a vzdalujte od zdi. Míč se nakopává tak, aby se vracel vždy k nohám.
Nikoliv v ten den, ale později je třeba se naučit pracovat s míčem "nadzvukovou rychlostí" a oběma nohama, a to i se skákavým míčem. Tento prvek má název "fotbalový box".
Naučíte se tak práci s nártem, placírkou, šajtlí, kopat druhou nohou a také přitláčení míče k zemi při přihrávkách. Nožičky Vám budou pak kmitat přesněji a rychleji.
A nyní veledůležitá zásada : trénuje se jenom to, co je důležité pro hru. Tedy nikoliv parády do varieté.To ovšem neznamená, že se nebudou střílet góly patou, že se nebude přihrávat patičkou. Všechno, co je důležité pro hru, se musí trénovat.
Stát bez pohybu v kruhu a posílat si obloučky vzduchem - to se dělalo i v mém mládí a už tehdy to byla zbytečná součást tréninků. Ale posílat si obloučky mezi třemi kupředu běžícími hráči na hřišti s figurínami - to už je jiné kafé, milý Watsone.
Mají se trénovat věci důležité pro hru. Budete-li trénovat přihrávky nakrátko a v pohybu, neznamená to automaticky, že tím získáte schopnost posílat dlouhé, přesné přihrávky. Budu-li trénovat trestné kopy z velkého vápna, nenaučím se tím střelbu v pohybu velkou rychlostí (z hranic velkého vápna). A to ještě nemluvím o střelbě v pohybu s použitím figurin ve velkém vápně.
Všechno začíná získáním rychlých, pohotových, šikovných nohou na odrazové stěně. Nárt, placírka, šajtle, patička, bodlo. Bodlo je nejrychlejší způsob, jak kopnout v nouzi do míče, jak dát gól v tlačenici před bránou.
Rozdíl mezi pojetím tréninku hvězd a našich hráčů je důraz mistrů na provádění technických prvků ve vysoké kvalitě. To neznamená, že hvězdy všechno ovládají ve špičkové kvalitě. Např. Ronaldo se už delší dobu nekoncentruje na driblink. Zato věnuje pozornost střílení gólů. Také nyní už nejsou jeho trestné kopy tak technicky náročné a nebezpečné jako dříve. Cesta našich fotbalistů k výšinám je možná. Stačí nepodceňovat techniku a trénovat tak a tolik, kolik je třeba. A právě to se u nás nedělá.
Žádný učený z nebe nespadl. Pochopitelně, protože by si přitom nabil mluvící zařízení tak, že by nemohl v televizi po utkání šířit svá moudra - a také by si natloukl pohybové zařízení sloužící k obživě ve fotbale. Takže nezbývá než trénovat správné věci správným způsobem.
