Ach, kde jsou ty doby trávníků bez klíšťat a učitelů bez předsudků. Komenský by se mohl učit u tehdejších praktiků na základních školách. Dodnes si vzpomínám na věty jako : "Blbečku, sundej brýle!", nebo : "Blbečku, připaž!" A po uposlechnutí příkazu následovala facka jako z děla. Alespoň žáci, kteří obdrželi takové výchovné minimum, si to mysleli. Na rozdíl od jejich pedagogů. Bylo zajímavé, že tito pedagogové patřili obvykle do staré gardy, která nesnášela komunisty.
Další půvabná vzpomínka patří začátku 60. let. Seděl jsem v mé rodné obci v kavárně. U jiného stolu seděl jeden z těch dřívějších pilných fackovacích pedagogů. Do kavárny vešel mohutný řidič náklaďáku, dříve žák toho učitele. Protože jediné volné místo bylo u pana učitele, tak si sedl k němu.
Šofér se zeptal pana učitele, zda si ho nepamatuje. Pan učitel si pochopitelně žáka proletářského původu nepamatoval. Šofér se představil a pochlubil se panu učiteli, že si i po létech pamatuje ty jeho facky s vysokou výchovnou kvalitou. Řekl : "Pane učiteli, to byly tedy facky! Div mi to neutrhlo hlavu. Nechcete si to zkusit? Já bych vám jednu na ukázku dal."
