Z polévky se kouří

Z polévky se kouří
(Pozdně proletářský básník Jiří Bizon Wolker)

Slunce oči mhouří,
z polévky se kouří.
Mhuř si oči, mhuř,
bez polévky by nám bylo hůř.

(Experti na dětské říkánky z 50. let jistě poznali, že J. B. Wolker ohleduplně zneužil říkánku Z komína se kouří.) A to ještě není všechno : kdesi daleko, na mongolských stepích zařehtal náš Převalského kůň.  Řehtej si, náš lichopytníku, řehtej, ale zůstaň koněm. Řehtej, jak ti zobák narostl.

Hynku, Viléme, Jarmilo, Sultáne a Tyrle, Miroslavo Němcová, Vitano a Knorre, cítíte ty decentní vibrace v těle Matky přírody? Teskné větry, poslové to přicházejícího podzimu, dují srdceryvnou píseň nezvratného loučení s létem. Bakalo, Rittigu, zahalte tváře tkaninou vzácného původu. Všichni ptáci vám známého i neznámého druhu již odlétají do teplých krajin. Bezbřehá, nepředvídatelná a neobjasnitelná je moudrost Boží.