Pokud chce někdo vychovávat kvalitní techniky, kteří budou schopni hrát na různých postech mužstva a hrát soudobý kolektivní fotbal s potřebnými individuálními řešeními v situacích, kdy je třeba vzít odpovědnost na sebe, tak musí trvat na bezpodmínečných požadavcích na stejnou technickou připravenost pro všechny hráče mužstva. Vyplývá to z toho, jaký se dnes hraje fotbal. Takže neznamená to, že v mužstvu nemohou být hráči s ještě větším rozsahem technických dovedností, než bude stanoveno. Takoví hráči s pravděpodobnou velkou herní kreativitou musí být vítáni. Také cena těchto bude pak jistě výrazně jiná!
Seznam dovedností, který nyní napíšu, se neliší od toho, s čím se setká každý český fotbalista během své kariéry. Rozdíl bude jenom v tom, v jaké kvalitě se budou provádět jednotlivé prvky v zápase, a to všechny!
Takže: Hra oběma nohama, střelba a přihrávky nártem, šajtlí, placírkou a bodlem, vedení míče, driblink, hra vysokými i malými rychlostmi, hra hlavou, zpracování míče, trestné kopy, rohové kopy,
starty na míč, starty s míčem, bleskové nohy pro souboje o míč, přihrávky po zemi, přihrávky vzduchem. Rozhodování a konání v reakci na situaci. Minimum nepřesností. Minimum nepřesných rozhodnutí. Herní kombinace.
Kvalita provádění prvků musí být daleko větší než je v naší lize. To nezáleží na genialitě hráče, jak to rádi označují novináři, ale záleží to na správných tréninkových metodách, na potřebně dlouhé době k osvojení prvku, aby se mohl použít s úspěchem v zápase. Na všech ligových hráčích u nás je vidět, že přesné práci s míčem nebyla u nás věnována dostatečná pozornost a potřebné množství času a také že se nepoužily odrazové stěny, nebo se nevědělo, jak na stěnách pracovat, nebo se na stěnách netrénovalo patřičnou dobu, aby naučené zůstalo "zafixováno v nohách".
Nyní popíšu špatné (to jest české) vedení míče a správné vedení míče, které v naší lize nikdo neumí.
Nepochybuji, že českou ligu lze poznat i z vesmírné stanice, pokud je možné přiblížit ligu nějakými přístroji na sledovatelnou velikost. Hráč české ligy převezme balon (špatně zkrocený) a vyrazí s poskakujícím či odskakujícím míčem zběsile kupředu. Diváci jej mocně povzbuzují, protože věří, že se to už jednou musí podařit. Hráč pádí stále kupředu, je vidět, že chce s míčem udělat něco velkého, když vtom mu mizerně pokopávaný míč odskočí na kopačky soupeře a akce, která mohla vejít do dějin, skončí opět neúspěchem. V lepším případě mizernou, těžko zpracovatelnou přihrávkou na nejbližšího spoluhráče, kterého soustředěně okopávají dva soupeři.
Kvalitní vedení míče : rychlost vedení se volí podle situace na hřišti. Míč musí umět hráč zkrotit prvním dotekem, kterým si míč pošle přesně do potřebného směru a do potřebné vzdálenosti od nohy. Takže splašený nezvládnutý míč nesmí velet hráčovi, ale míč musí poslouchat hráče. Míč musí být veden téměř vždy jen po zemi, hráč musí míč umět přesně pokopávat před sebou na potřebnou vzdálenost tak, aby mu jej nemohl snadno odebrat soupeř a aby mohl kdykoliv přihrát podle situace spoluhráči., nebo aby mohl bleskově změnit směr bez ztráty míče. Během vedení míče se zpomaluje a zrychluje tak, aby se soupeř začal domnívat, že "nepřítel" chce driblovat nebo změnit směr pohybu. Je-li možné, neběží se na "plné pecky", ale ponechává se určitá rezerva - pro nečekaný bleskový odpich, nebo pro zaseknutí míče a změnu směru, např. pro změnu směru od postranní čáry dovnitř do hřiště.
