Přátelé, promiňte. Omlouvám se, že je dnes První jarní den. O jeden den dříve. Stud mi vhání červeň do tváří. Skrývaje tvář do černé roušky a usedavě plakaje, volám s básníkem Dimitrijem Chudopleským : Jizero, Jizero, tragická matko naše! Dej znamení pojizerským kmenům, ať povstanou a vyženou lstivé a hrabivé nepřátele země české. Nechť opět v První jarní den zasedají stařešinové starobylých pojizerských kmenů na posvátné hoře Babě a jejich moudrost ať opět vyráží dech poturčencům mravů uvolněných v kožešinách nákladných. Jizero, volám jménem lidu Pojizeří : Jizero, pěň, stříkej, huč svou věčnou píseň!
Ó, Ku-lišáku, Bořivoji, Františku, Mozarte, Hynku, Wilhelme, Jarmilo! Sultáne a Tyrle! Ó, Rosamunde Pilcherová, ó, hřebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá!
