Stále nejsem schopen napsat Ódu na Kosmonosy. Neuvěřitelná náhoda mi však umožnila narazit v pozůstalosti po Vilému Chrástu Podbabském na kalendář pro tehdejší zemědělce, kde inkoustovou tužkou tento největší z neznámých pojizerských agrárních lyriků vyznal svoje city ke Kosmonosům.
MALÁ ÓDA NA MOJE VELKÉ KOSMONOSY
( Vilém Chrást Podbabský )
Do Kosmonos přijížděl jsem s kravami od Bakova
a dojetím vytryskla mi slza nenacházeje slova.
Poženu každého nelítostně vidlemi svými,
kdo dovolí si na mé Kosmonosy šprýmy.
Snad nedopustím se velkého přitom hříchu,
když přetáhnu a nejednou i pojišťováka Víchu.
Navždy budete hluboko v mém srdci Kosmonosy,
ani v hrobě nezapomenu na vaše zahrady s kosy.
Pozor velký dejmež na budoucnost, na horizont Kosmonos,
abychom nemuseli mít po léta od pláče mokrý nos.
