Tyto dva jsem potkal za vlády Gustava I. z Husáků. Od té doby jsem nepotkal nikoho s tak propracovanou pracovní filosofií. Nebyli sobci, své zkušenosti si nenechávali pro sebe. Brzy po příchodu do naší firmy, kde měli provést pro nás zednické práce, jsem pochopil, že mě čeká mnoho doposud nepoznaného.
Byli z OSP a byli to pro mne první lidé, kteří stále pracovali a přesto za nimi nezůstávala téměř žádná viditelná práce. Jejich mistr se jmenoval Vošvrda, nebo Košvrda, nebo Košvanec. Tito dva pro něj byli frustrující záhadou, kdykoliv přišel, i nečekaně, vždy pracovali, nebo stáli u díla a společně řešili nějaký pracovní problém. Jeden z nich byl z Dobrovice.
Bourali u nás cihlovou zeď a používali k tomu pohodlná, nejmenší možná kladívka a sekáče, umožňující práci socialisticky žijícího i pracujícího zedníka, jak mi sdělili. Ještě když jsem to nevěděl, napadlo mi, že jim pomohu a zvýším jejich produktivitu práce. Jakmile odešli po práci domů, přinesl jsem si třicetikilové kladivo a jednou dobře míněnou peckou jsem poslal téměř netknutou zeď k zemi. Druhý den jsem si chtěl skromně vyslechnout slova uznání. Bohužel, bylo mi vytknuto zaprášení celé místnosti a tři prasklé cihly. Když můj případ rozebrali za půl hodiny ze všech stran, oba dva slíbili : "Neboj se, my to na tebe neřekneme."
Dostal jsem mnoho cenných rad, například : "Dej si pozor, abys se při práci nezpotil. Jakmile se ti objeví první kapka potu, ihned přeruš práci. Tvoje zdraví je pro společnost přednější. Pocení je pro člověka nezdravé. Republika tě potřebuje."
Nebo : "Nespěchej, zraníš se a tvůj vedoucí nedostane prémie a ty ani korunu, i když splníte plán a socialistický závazek k Velkému říjnu." Nebo : "Víš, že Lenin nikdy nikde neřekl : Invalidi, učit se, učit se, učit se!"
O jiném zedníkovi vím jen z doslechu. Také pracoval v OSP. Do práce chodil s velkou taškou. Tento byl velmi svědomitý, nikdy nezapomněl před odchodem z práce naplnit tašku potřebným materiálem z pracoviště. Jeho spolupracovníci také kradli, ale ne vždy. Protože záviděli svému pilnějšímu kolegovi, naplnili mu po svačině jeho prázdnou tašku až po vrch nějakým rychletuhnoucím betonem nebo sádrou s pískem. Ve 14.00 byla hmota už tuhá.
V 70. létech se vyprávělo o významném úspěchu kubánského strojírenství. Promyšleným a rok ověřovaným opatřením se podařilo zvýšit produktivitu práce a snížit mzdové náklady o celou třetinu! Dříve u soustruhu pracovali tři lidé. Jeden podával materiál, druhý soustružil a třetí odebíral hotové obrobky. Po racionalizaci zůstali u soustruhu jenom dva pracovníci. Jeden podával a odebíral, druhý soustružil.
