Tehdejší neoficiální motto : "Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo značky "Ukrajina"!"
Někdy v 70. nebo 80. létech jsem si koupil jízdní kolo "Ukrajina". Za 600.- Kčs. Prohlašuji zde místopřísežně, že nikdy předtím, ani nikdy potom jsem neměl možnost setkat se s něčím podobným. Nikdy jsem neměl takovou kondici, dokud jsem nepoznal toto kolo, a to jsem několikrát týdně běhal 5 až 10 km pro zdraví.
Toto kolo "oplývalo mnoha chutěmi a vůněmi", jak by řekl málo kreativní básník. Jízda po rovině byla nelidskými galejemi. Při jízdě ze strmých kopců to bylo jediné kolo na světě, na kterém se muselo přišlapávat, aby dosáhlo rychlosti chodce na rovině. Jízda do kopce byla vyloučena, neboť konstrukce a materiál pedálů vylučovaly bezpečný přenos obrovských sil potřebných k překonání jízdního odporu.
Teprve po létech jsem pochopil, že zde nešlo o nepovedené dílo sovětských konstrukčních kanceláří, ale naopak sovětská věda a technika zde opět předstihly svět. Kolo "Ukrajina" je možno považovat za první multifunkční šlapací prostředek na světě. Sovětským vědecko-konstrukčním vizionářům se zde podařilo spojit v jeden celek jízdní kolo a mimořádně náročný rotoped! Tedy první jízdní rotoped na světě! A možná i ve vesmíru!
Tehdy jsem nechápal, jaký poklad to vlastně mám a snažil jsem se ho zbavit. Nikdo ho nechtěl ani zadarmo. Nechával jsem kolo neuzamčené přes noc na ulici. Nikdo mi ho neukradl. Až teprve když jsem jednomu sociálně nepřizpůsobivému občanovi k tomu přidal kilo suchého salámu, kolo změnilo majitele.
Po létech jsem se neověřeně dověděl, že prý generální štáb Sovětské armády se domníval, že kdyby rudoarmějci za války měli možnost trénovat na kolech "Ukrajina", tak by prý válku vyhráli o dva roky dříve.
Výhodou tohoto "rotopedu pro drsňáky" bylo, že jste si mohli zajet nakoupit a zpět jste jeli, pokud jste vezli nákup, s větší zátěží, kterou jste mohli, v případě hrozícího kolapsu, odhazovat do příkopu u cesty.
Protože jsem také absolvent konstrukční školy, zajímalo mě, jakými fígly sovětští soudruzi dosáhli takového výsledku. Proto jsem kolo rozebral "téměř na atomy". A tajemství spočívalo v pedálové hlavě a ve středech kol. Zde jsem objevil něco, co jsem pracovně nazval BRZDICÍ VAZELÍNA. Vazelína na tomto kole (jako jediná snad i ve vesmíru) nesloužila ku snižování tření, ale naopak její brzdný účinek umožňoval, pokud jste jeli z kopce a přestali jste šlapat, bez problémů zastavit, aniž jste použili brzdy. Brzdící účinek byl navíc zesílen kovovými třískami z obrábění ponechanými vynalézavě v pedálové hlavě a ve středech kol. Připočteme-li k tomu převod do rychla, díky počtu zubů zadního řetězového kolečka, majitel kola tak získal "dělo", které nebylo pro kdejakého padavku.
Uvažuji o prostém pomníčku tomuto kolu na zahradě a s nápisem : Moje nohy nezapomněly a nikdy nezapomenou.
