SOUDRUH ŘEDITEL STROJNÍ PRŮMYSLOVKY
Dnes je zvykem uvádět seznamy zveřejněných odborných prací, dosažené tituly, nebo rodinný původ, které podpoří vážnost a důvěryhodnost autora.
Také já jsem potomkem člověka, kterého zná téměř každý. Jsem totiž vnuk Pepka Vyskoče. Díky svému původu a mimořádnému pojetí logického myšlení jsem připravil během svého života některým lidem emotivně velmi silné chvilky.
Tak například soudruhu řediteli strojní průmyslovky, který vyučoval ve škole předmět "Stroje". Všichni spolužáci odevzdali ve stanoveném termínu výpočty a výkresy převodovky, jenom já jsem nenakreslil ani čárku a nevypočítal ani jeden řádek výpočtů. Ředitel školy mě pak velmi zklamal. Přestože to byl bývalý konstruktér z oddělení konstrukce převodovek závodních motocyklů, komunista a člověk, který by měl studentům rozumět, nebyl bohužel schopen pochopit, že jsem měl v době, kdy běželo období pro vypracování výkresů a výpočtů, nohu v gipsu až nad koleno, kvůli natrženému vazu v koleni z fotbalu.
Je pochopitelné, že to byl pádný důvod, který byl, jak jsem se domníval, nevyvratitelný. Bohužel, soudruh ředitel dostal takový zuřivý záchvat, že se náš celý studentský kolektiv třásl ještě o přestávce. Jo, a abych nezapomněl, byl jsem tehdy třídním studijním referentem.
Z toho příšerného řevu jsem pochopil, že budu vyhozen ze školy za urážku ředitele, pohrdání školou a studiem a že na tom, že jsem jeden z nejlepších ve třídě, vůbec nezáleží. Navíc prý odejdu s trojkou z chování. Nikdy předtím jsem neměl jinou známku z chování, než jedničku. Asi po třech vyučovacích hodinách se moji spolužáci, kteří si uvědomili, že nebudou mít od koho opisovat, pokud budu vyhozen, odebrali uprosit ředitele. Ten nakonec souhlasil s tím, že zůstanu ve škole, pokud přinesu do dvou dní projekt. Dodnes se mi zdá o té k uzoufání krátké lhůtě. Stihl jsem to, výpočty a výkresy převodovky spolu s narýsovaným vyšetřením záběru dvou zubů (ve větším měřítku) jsem předal v novém termínu a ředitel ocenil pětkou za výkresy to, že jsem část výkresů v časové tísni nakreslil od ruky!
A nakonec tehdejší můj závažný poznatek : S nohou v gipsu je pro našince nemožné, nebo téměř nemožné vypracovat konstrukční dokumentaci, ale dá se s ní na tréninku kopat s citem do balonu. Jedinou nevýhodou je, že nemůžete zasádrovanou nohu ohnout v koleni a musíte o něco více kopat tou zdravou nohou. Mimo jiné mohu potvrdit,že běh se ztopořenou nohou nevzbuzuje u dívek obdiv.
A pak jsem po tomto úrazu musel na delší dobu skončit s fotbalem, protože mi to můj otec, který se narodil v 19. století, zakázal. Můj otec neuznával fotbal a fotbalisty považoval za šílence. Dnes, v důchodu, souhlasím se svým otcem a fotbalisty také považuji za šílence. Za šílence, kteří hrají nádhernou kolektivní hru zvanou fotbal.
