neděle 22. července 2012

Ranní vstávání důchodce

Nejdříve je třeba se ujistit, zda vůbec žijeme. Není totiž vyloučeno, že tělo to má už, chválapánubohu, za sebou, ale duše se ještě v těle poflakuje. Otevřeme tudíž jedno oko. Pokud pohneme rukou, je jasné, že k posmrtné ztuhlosti ještě (z důvodů, které zná jen Pán Bůh) nedošlo. Pak už je třeba vleže absolvovat ranní tělocvik. Nejdříve se zavřenýma očima zakroutíme očima třikrát doleva, pak třikrát doprava. Voliči vlády rozpočtové zodpovědnosti pochopitelně kroutí očima nejdříve doprava. Poté zahýbáme čelistmi. Potom protáhneme opatrně nohy a pak zatočíme chodidlem jedné nohy desetkrát vlevo, pak desetkrát vpravo. Totéž s druhou nohou. Potom drsně odhodíme přívětivou deku a vleže na zádech imitujeme šlapání na kole. Nejméně minutu. Pak zatneme několikrát pěsti, pak dáme ruce dlaněmi k sobě a protilehlé prsty tlačíme proti sobě.

Pokud není žena doma, nezapomeneme vydávat ve 12.00 při vstávání z postele řev Tarzana, vládce džungle, při kterémžto řevu jak známo, stydla domorodcům krev v žilách.