Váš nádherně napsaný příspěvek na http://www.nasekosmonosy.cz/ vyvolává vzpomínky na polní cesty dětství, na tehdejší trávníky bez klíšťat, na večery s velkými chrousty, kteří asi dnes už nejsou. Na vlaštovky, které dnes už téměř nelétají. Na spousty různých motýlů, na raky v potocích. Na doby, kdy se tvrdě fyzicky pracovalo. Obilí se sekalo kosami s násadami pro sekání obilí. Mlátilo se mlátičkami, ze kterých se strašně prášilo. Stohy bývaly výzvou ke slézání. Utéci rozzuřenému sedlákovi s vidlemi nebo bičem, který našel partu nezvaných malých sklízečů na svém zeleninovém políčku skrytém ve velkém kukuřičném poli, bylo otázkou života a smrti.
Nadchla mě ta jména různých částí okolí Kosmonos. Když jsem byl malý, tak jsem si říkal ty někdy neuvěřitelné a těžko vysvětlitelné názvy (polí, lesíků, samot a potoků) v řadě za sebou jako řádky básně.
