(Převzato ze Sport Magazínu, páteční přílohy deníku Sport, 19. 4. 2013 )
V Dortmundu používají pro trénink rychlých přihrávek a raketové prostorové orientace speciál. zařízení "Footbanaut". Je to taková čtvercová klec s okénky. Hráč si stoupne do jejího středu. Z libovolné strany, aniž by předem věděl odkud, je na něj vystřelován míč. Hráč ho musí bleskově převzít a uklidit do okénka, které začne svítit zeleně. Okénko svítí jen krátce. Jakmile to nestihne, má smůlu.
Kdysi jsem psal o trenažérech 2. generace. Tak toto je jeden z nich. Moje trenažéry patří do 1. generace, při vynalézavém tréninku se na nich dají naučit "geniální věci a zázraky", jak technickým kouskům nevynalézavě říkají novináři a televizní reportéři. Pánové Kloučku a Janečku, nezapomněl jsem, jenom odpor k jakékoliv práci delší než 5 minut, mi brání ve vypracování popisu mé metody.
Na odborný až vědecký přístup si v Německu potrpí. V Bayernu koordinují a hlídají fitness přípravu přes počítačové čipy. Němci se zase v Evropě vracejí na pozice, jaké měli v minulosti, např. v 70. létech. To, jak Bayern převálcoval Barcelonu, je ohromující. Všichni hráči Bayernu mají úžas vzbuzující kondici, která vyvolává otázky, jakými způsoby toho dosáhli, jaké formy regenerace používají, zda mají tréninkové postupy, které hráče předčasně neopotřebují.
