Včera jsem navštívil náměstí, které Ku-lišák nazývá Náměstím lásky a které čínská kosmonoská majorita v roce 2035 nazve Náměstím velkého soudruha Tenga Siao Pchinga. Nepochybuji, že až do doby, kdy tzv. špejchar převezmou čínští soudruzi, bude špejchar ve stále stejném stavu, dá-li pánbůh i horším. Čínští soudruzi asi špejchar přestavějí v historizujícím stylu, dr. Petříčku, na 1. Čínskou středoevropskou rozvojovou banku, která povzbudí mohutnými investicemi zaostávající střed Evropy. Čínští soudruzi ocení dostatek levné české, vysoce kvalifikované pracovní síly (díky kdysi slavnému ministru Kalouskovi pracovní síly odolné a ochotné si nechat cokoliv líbit).
Omlouvám se neznámému majiteli špejcharu zato, že jsem se tam nejapně zasnil. Kdyby byl špejchar můj, sundal bych ihned nebezpečnou, zchátralou stříšku na západním čele budovy, odstranil zbytky omítky na tomto čele, vyspravil případné díry ve zdivu a celé čelo opatřil jednobarevným nátěrem odshora až dolů. Nátěr bych v žádném případě neprovedl sytě žlutou, zelenou a jinými sytými barvami. Nejdříve bych vyzkoušel nátěr pískovcovou (nikoliv piskořovitou) barvou na nějaké malé ploše, asi tak 8 metrů čtverečních, a to jen v případě, že by mě z odborných důvodů nechtěl dr. Petříček nějakým humánním způsobem zlikvidovat. Barva by musela být vysoce paropropustná a nesměla by vyvolat problémy při pozdějším možném zateplování budovy Číňany!
A nakonec něco z myšlenek V. Ch. Podbabského : Člověk nedostal hubu od Pána Boha na to, aby s ní létal vlastní silou s kostelní věže bez padáku. (Podbabský se v této souvislosti nikde nezmiňuje, zda si to ověřoval na vlastních ústech.)
