Josef Švejk, příslušník českého expedičního sboru v Afghánistanu, se vrátil nedávno bez pozornosti médií do vlasti, přestože se svými činy zapsal hluboko do paměti všech členů sboru. Švejk si například, stejně jako jeho jmenovec z rakousko-uherské armády, vyměnil oděv s nepřítelem. Švejk zkoprnělému Talibáncovi nabídl svoji uniformu i s neprůstřelnou vestou, vysílačkou a granátometem. Šokovaný Afghánec neschopný odporu se nechal vysvléci ze svého hábitu a přenechal Švejkovi i 10 kg výbušniny, kterou měl umístěnou na trupu. Ihned, jak se Švejk rozloučil, zamířil se pochlubit na základnu sboru. Protože neuměl jazyk nepřítele, nereagoval na výzvy stráží v jazyku Afghánců a volal na ně česky, že je Čech a ať nestřílejí, protože má na sobě 10 kg výbušnin.
Švejk měl velké štěstí, že mu uvěřili, protože už o něm několikrát slyšeli. Na bráně mu sundali pás s výbušninami, ale Švejk jim chtěl ukázat odpalovací zařízení a přitom bůhvíproč došlo k explozi, po které polovina základny zůstala v troskách. Jen díky náhodě to Švejk přežil, nenašly se jen jeho nohy.
Po návratu Švejk navštívil paní, která se jmenovala paní Müllerová stejně jako hospodyně jeho předchůdce. Tato paní nebyla nikdy hospodyní. Momentálně byla ministryní práce a soc. věcí. Sotva vjel vozíkem do kanceláře této dámy, zvolal Švejk : "Na Kábul, na Kábul!" Paní Müllerovou to očividně dojalo, takže se slzami v očích řekla Švejkovi, že musí vrátit vozík státu a že nebude pobírat podporu pro závažnou invaliditu, protože je podle nové vyhlášky schopen se o sebe postarat sám. Švejk poděkoval formou krátkého projevu, slezl z vozíku a odplazil se po břiše.
