Kdysi, ještě za Jana Žižky z Trocnova, jsem topil na uhelných kotlech. V létě se topilo jenom na ohřev vody v bojlerech. Několikrát jsem podcenil venkovní teplotu a zatopil v kotli stejně jako v zimě. Kouřová clona, která zamořila nejen kotelnu a budovu, ale i okolí budovy, mne donutila (s rizikem, že se přiotrávím) vyhrabat všechno z kotle a uhasit to vodou. Seznam nadávek, které jsem přitom použil, zde neuvádím kvůli nadměrnému množství, které by narušilo stylizaci článku a také kvůli ohrožení mravních postojů na rozdíl ode mne slušně vychovaných důchodců. Když začne hořet papír z třistalitrové bedny vysypaný do kotle a poté svazek zátopového dřeva a komín kvůli vysokým venkovním teplotám nechce táhnout, tak vzniká zajímavý, čpavý, velehustý, téměř neprůhledný hnědý kouř, který změkčilé osazenstvo budovy vyhání na ulici.
Topiči, kteří na rozdíl ode mne nebyli líní, zatápěli tak, že za kotlem otevřeli dvířka do komína a vyvolávali tah komína třeba zapálením jednoho výtisku novin na úpatí komína a potřebným opakováním tohoto opatrného postupu tak dlouho, až to v komíně zahučelo a hořící noviny odnesl nahoru komínem průvan vzniklý v komíně. Pak teprve bylo možné zapálit papír a dříví v kotli.
V médiích se objevila informace o nebezpečí ztráty tahu u plynových kotlů a plynových ohřívačů vody vlivem vysokých venkovních teplot. Moderní kotle a ohřívače mají kouřová čidla reagující na únik spalin mimo bezpečné spalinové cesty. Pokud máte starší typy, konzultujte to s revizními techniky. Konzultace Vám neublíží ani v případě, že máte moderní plynové kotle, nebo karmy s čidly a detektory kysličníku uhelnatého v blízkosti kotle, či karmy.
