Mohl by se jmenovat Tři zlaté zuby děda Vševěda. Příběh by se mohl situovat do dnešní doby. Dědem Vševědem by byl třeba bývalý prezident blíže neurčené země, který všude byl, všechno ví lépe než ostatní a nikdo mu nesahá ani po kotníky, alespoň podle jeho názoru mimořádně skromného člověka.
Bože, jak rád bych to napsal, kdybych nebyl neléčitelně líný. Za chvíli půjdu spát, po několika nejkrásnějších hodinách (z celého dne) se vzbudím a zase budu muset mluvit, jíst, chodit, používat mozek, poslouchat z televize zprávy o tom, co zase kdo ukradl, atd., atd. Nechápu, jak je možné, že jsem se ještě nezbláznil z toho, že tady budu ještě asi deset let. Deset let, 3650 dní, 87 600 hodin. A po celou tu dobu budu muset dýchat! Sám, bez cizí pomoci, protože lidi jsou od přírody sobci a nikdo to za mne neoddýchá.
