Jeden za všechny, všichni za jednoho

Na setkání bývalých spolužáků ze základní školy v mé rodné obci jsme měli být přijati také starostou. Když jsme čekali na slavnostní zahájení, všiml jsem si, že židle v první řadě zůstaly neobsazeny. Takže jsem pocítil povinnost zvolat : "V první řadě sedávali největší blbci". A šel jsem si sednout do první řady. V okamžiku byly všechny židle v první řadě obsazeny. Zájem byl takový, že se na některé nedostalo.