Kdyby ho naučili kopat do balonu, tak by Sparta měla fotbalistu evropské úrovně. Costa má obrovský výskok, je dravý, tvrdý a velmi rychlý. Dlouhé úseky běhá s chutí a s tou černošskou elegancí. Stejně tak běhá Konaté. Oba dva mají ve hře někdy prvky hry velkých fotbalistů. Chybí jim větší kontrola míče, přesnost přihrávek a centrů. Kdo je to naučí, když ti, kteří by je to měli naučit, to sami v mládí neuměli a nevědí jak to naučit? Ze způsobu hry je poznat, jakým způsobem hráči trénují a co trénují a co by měli trénovat.
Kdysi, až ve 25 létech, jsem přišel na to, jak hrát s přehledem, nesnažit se pořád s někým závodit, jak spolupracovat a využívat přednosti spoluhráčů. Spoustu věcí jsem pochopil, když jsem s kluky z osmiletky hrál po celé prázdniny fotbal. Nemělo význam využívat fyzickou a rychlostní převahu, bylo třeba umožnit těm klukům zúčastňovat se více hry, nahrávat jim na góly, ukazovat se jim neobsazený pro příjem jejich přihrávek a pomáhat jim, když se dostali do úzkých. Takže až v pětadvaceti jsem pochopil hru tvůrce hry, špílmachra. V televizi vidím spoustu ligových hráčů, kteří nemají ponětí o souhře, chtějí jen závodit, nesledují rozestavení hráčů na větším prostoru, volí ta nejméně vhodná řešení a přihrávkové kombinace nemají zažité, přihrávají pozdě, nepřesně, vodí míče do zahuštěného prostoru, ve kterém nejsou schopni účinně hrát, protože na to technicky nemají. Častou chybou našich hráčů je hrát vyšší rychlostí, než by odpovídalo jejich technickým možnostem, takže zbytečně pak ztrácejí míč, kazí přihrávky, míč je v té rychlosti neposlouchá. Tím nechci říci, že by měli hrát pomalu, naopak musejí hrát ve vysoké rychlosti, pokud to hra vyžaduje, ale napřed se musejí naučit hrát vysoce kvalitně ve vysokých rychlostech. A zase : kdo je to naučí? V 1. lize o nikom takovém nevím.
A doufám, že si někdo všimne toho, jak je možné snadně se naučit přehledu a organizování hry mužstva, chápání potřeb spoluhráčů, vidění prostorů a nabízejících se příležitostí - tak jak jsem to napsal výše o mojí dávné prázdninové zkušenosti. Je možné naučit se to i při trénincích dorostenců a dospělých, pokud se všichni (!) hráči budou střídat při tréninkových utkáních v rolích špílmachrů, a to tak dlouho, až to všichni pochopí, až se naučí chápat prostor a potřebu nesobecké spolupráce. Hráč, který na tréninku bude v roli špílmachra, nebude hrát na sebe, nebude unikat po křídle, nebude se utápět v kličkách. Bude hru řídit, bude organizovat hru pro vítězství, protože fotbal se hraje na góly a na vítězství, což některým hráčům nedochází a chodí si na hřiště zaběhat bezmyšlenkovitě tam a zpátky a přitom věří, že to nějak vyjde, že se vyhraje, a to i bez techniky, přesnosti a přehledu. Všimněte si, jak některým hráčům dochází šikovnost, nápaditost a přesnost, jakmile se přiblíží k velkému trestňáku soupeře, kde je "přelidněno". Všimněte si, jak to trestuhodně zazdí a pak se zase běží zpět a pak zase k soupeři a tak stále dokola. Vysvětlení : malý přehled a nedostatečná kopací technika neumožňující přesné přihrávky v dnešních obranných systémech. Naši obránci nejsou tak dobří, jak by se mohlo zdát. To jen útočníci jsou trénováni na hru proti obranám z minulých dob.
