Na www.kosmonosy.cz najdete upozornění na vyšší hlučnost, kterou způsobí najíždění fluidního parního kotle po revizi a opravách. Hluk vzniká při odpouštění páry při stanovených postupech pro uvádění do provozu po revizi a opravách.
Kdysi mě fluidní kotle hodně zajímaly. Dnes si už jenom pamatuji, že jde o spalování ve vznosu a že tyto kotle dokážou spalovat i velmi nekvalitní paliva. Takové palivo dostat domů pro běžný kotel na tuhá paliva, tak budu mít pocit, že mi uhelné sklady poslaly nějaký vzorek nepaliva, abych se nenudil a ztrávil nemalý čas zoufalými pokusy donutit to hořet. Kdysi za totality jsem topil na středotlakém parním kotli, který musel mít kvalitní palivo "hnědý ořech 1", protože byl vzhledem k potřebám poddimenzovaný. Obsluhovat takový kotel nebyla žádná topičská flákárna, takže na tom nikdo nechtěl topit. Tlak páry měl stanovený tvrdý rozsah, takže mohl klesnout jen nepatrně, jinak by drnčely telefony. To se nedá popsat, to se musí prožít na vlastní kůži. A pak že topičství je práce pro líné, blbé a věčně podnapilé. Tehdy také vznikla má láska ke kotlům. Co jsem o kotlech a o topení sehnal, to jsem prostudoval - od příruček pro topiče až po vysokoškolskou projekční literaturu.
Jednou mi dobráci z uhelných skladů přivezli lignit, přestože věděli, že kotel musí mít kvůli chybějící rezervě výkonu pouze hnědý ořech 1. Nikdy předtím jsem s lignitem nepracoval, ba ani jsem jej dříve neviděl. Zkoušel jsem všechno možné, bohužel nic na toto líné palivo neplatilo. Aby se dosáhlo potřebného výkonu s lignitem, musel by mít kotel asi dvojnásobnou plochu roštu a k tomu odpovídající velikost spalovací komory! A vodní objem kotle by musel zůstat nezměněný. To jsem pochopil, až jsem si zjistil výhřevnost lignitu z tabulek.
