Dnes se říká kanonýr i fotbalistům, kteří dorážejí zblízka míče do brány. Pravý bombarďák umí dávat góly z různých vzdáleností různými způsoby díky kvalitní kopací technice. Včera jsem viděl v TV dva známé bombarďáky - Ibrahimoviče a Hulka. Oba dva mají nejen ránu jako když to kopne kůň, ale také umějí přihrávat s velkým pochopením pro hru a pro spoluhráče. Hulk nádherně kope do balonu různými částmi nohy, tak jak v minulosti kopávali velcí fotbaloví mistři. Dneska takovou čistotu kopů předvádějí třeba Ronaldo, Benzema, G. Bale. Dříve třeba Zico, Rivelino, Roberto Carlos, Maradona, Gullit, P. Nedvěd, P. Berger, Slovák Adamec, van Basten, Ballack, Möller zvaný Turbomöller, Scholes, Drogba, atd.
Tito hráči také uměli gólově přihrávat, protože to měli v hlavě správně srovnáno a věděli, jak se dávají góly a jak se má na góly přihrávat, jak se má spoluhráči vyhovět. Když se dívám na naši ligu, tak vídávám někdy akce zoufalců, kteří věří na zázraky, protože jim chybí zkušenosti a technika. Také ale někdy vidím akce, které mají velkou kvalitu v pojetí. A provádějí je hráči, kteří nejsou mezinárodní hvězdy, kteří mají technické a fyzické nedostatky. Ale mají rozumné nápady a používají to, co už dávno umějí. Někdy, když vidím velké evropské mužstvo, které má problémy se hrou soupeře, tak si vzpomenu na Plzeň, nebo na Spartu, protože takové situace by řešily lépe i s horší technikou a horšími hráči. A to už je také zásluhou trenérů a jejich taktiky.
